Čtvrtek 27.1.2011

25. březen 2011 | 17.57 |

Dnes jsme začínali dvouhodinovkou děje-,zeměpisu. Mají to tu totiž spojené a já jsem nějak včera zapomněla poslouchat, co dnes chce profesorka probírat. Vzhledem k tomu, že si většina třídy přinesla zeměpis (já také), místo dějin Francie, to byla politika zařizování a zvyšování úrovně celého fr. území. Docela se mi líbí, jak se Francouzi o svou zemi starají. Přišli na to, že nejde, aby bylo obr město se vším – Paříž, a okolo... nic. Vždyť u nás je to s Prahou podobné! No, my teď holt řešíme státní maturity a nějaké spory mezi politiky, které občas zaznamenám v titulcích článků na novinky.cz, ale nemám čas (ani chuť) je číst.

Následovala francouzština. Spolužáci se připravují na pondělí, kdy mají psát nějakou esej (tuším, že je to součást maturity, myslím, že tady totiž maturitu z fr. dělají dřív, než končí se studiem, ale nejsem si tím úplně jistá). Každopádně pro mě to znamená, že v pondělí dopoledne můžu vyspávat, protože mě se tato práce netýká. Což znamená, že v pondělí ve škole začínám ve 14. hodin a co je nejlepší: přijdu o hodinu tělocviku, která je dopoledne! Hurá!

Další byla angličtina. Ta těžší, volená. Učitelka ovšem mluvila francouzsky, studenti si vytahovali papíry a něco začínali psát. Asi po 5 minutách se mě přišla zeptat, jestli vím, co se děje. Ah, non, přiznala jsem. Měli jsme popsat obrázek, který nám dala minulou hodinu (a který jsem si kupodivu nezapomněla přinést). Tak jsem se do toho pustila, něco sesmolila, spočítala si, že jsem za tu 55 minutovou hodinu zvládla asi 270 slov (slohovky z angličtiny u naší maturity – té nové – mají být na 210-240), ovšem vyšla mi z toho taková verze, která se ještě případně zkrátit dala. Tím chci říct, že české limity bych tím splnila (teď jsem opravdu ráda, že nás p. prof. Trubačová nutí ty práce zkušebně psát), otázkou je, jak mě ohodnotí profesorka francouzská.

Poté jsme se s Raphaëlem vydali do CDI. Omluvil se, že potřebuje dělat nějakou práci na počítači, já si mezitím půjčila jeden z komiksů. Vtipy ze školního prostředí. I když jsem tomu úplně nerozuměla, docela jsem se pobavila. Asi po půlhodině jsem šla za Raphaëlem, že fronta u jídelny už by mohla být pryč (jakmile končíme po 4. zdejší vyučovací hodině, tak je to tragédie, beznadějně přecpáno). K mojí radosti byl dneska dezert. A sladký, s čokoládou! MŇAM! KONEČNĚ!! Raphaël mi vyprávěl, že prý má sousedku, která každý víkend peče různé koláče a dorty a evidentně se o ně ráda dělí. Závidím mu. Zato ta napodobenina špízu, co jsme dnes dostali. "Pozor, to maso je tvrdé," upozornil mě můj spolustolovník, když viděl, že jsem se pustila do pokusu svůj příděl porcovat. Pozdě, ohnula jsem další nůž... Každopádně další pokus už jsem raději vzdala. S nadějí jsem se pustila do jogurtu.

Docela jsem si oblíbila (občas to praktikuji i v ČR) jíst jogurty s pečivem. Ne, tohle evidentně není francouzský zvyk, ale nikdo to zatím nekomentoval a mně to tak chutná, tak co... Jenže ouha, bageta, do které si vždy otírám spodek lžičky, aby jogurt neukápl (už jsem se tu pocintala 2x), došla příliš brzy. Budu muset být opatrná. A hádejte co? Jo, hned první následující porce skončila na mém černém triku. Chtěla jsem nadávat, ale v tu chvíli jsem si honem nemohla vzpomenout jak. Už jsem se to zvládla naučit v tolika jazycích, že nevím, kde začít. Pak jsem něco zamumlala česky ("tohle je prokletí!") a jala se hledat kapesník (zákon schválnosti: zrovna dneska nebyly ubrousky). Raphaël naštěstí dělal, jako že nic nevidí, když jsem vztekle stírala jogurt z rukávu. Úplně jsem při tom všem zapomněla na sklenici vody, kterou jsem si natočila, ale nestihla vypít. Už jsem zjistila, jak se s ní v tomto případě nakládá: vylije se na talíř. To se mi ale zdá opravdu barbarské, takže jsem si honem na spořádaném obědě v bříšku vytvořila rybníček a vypochodovala z jídelny. Stačí, že do hromady rýže úhledně skládám prázdné kelímky od jogurtů, natož to ještě zalívat!

Vydala jsem se dočíst již zmiňovaný komiks a poté na hodinu ekonomie. Nakonec už jen španělština. Jenže ouha, já zapomněla, že se na dnešek plánoval test. Většina otázek byla na gramatiku, kterou jsem naštěstí znala, takže jsem zvládla doplnit snad správná slova. Jenže pod nimi byl úkol tato pravidla vysvětlit, to po mně profesor chtěl už vážně moc! Kromě toho jedno cvičení bylo na slovesný čas, který ještě neznám, a druhé na slovesný čas, který (uznávám, moje chyba) znát mám, ale bohužel tomu tak není. (Perdona, Marta! – Marta je Španělka, která byla v mojí české škole v průběhu podzimu a pokoušela se nám pomoci se svým rodným jazykem, v mém případě nepříliš úspěšně). Tak jsem holt znovu odevzdala poloprázdný papír a zjistila, že nás ve španělštině čeká nová gramatika. Co je nejlepší, je velmi podobná pravidlům ve francouzštině, ale bohužel nikoli těm v češtině. Takže moji spolužáci jsou v pohodě, já v tom mám guláš. (Což mi připomnělo, že se mě včera profesor na fr. pro cizince ptal, jestli je guláš naše národní jídlo! On opravdu neví, kde ta moje země leží!!...).

Hodila jsem školní starosti za hlavu (prozatím) a vyrazila domů. Snad se mi úspěšně podařilo odeslat obálku s dokumenty potřebnými pro ministerstvo u nás kvůli tomuto mému pobytu (paní na poště byla naštěstí velmi ochotná). Potom jsem zamířila do Intermarché. Dostala jsem skvělý nápad: když potřebuju to slazené pití, kupovat si nějaké limonády a ochucené minerálky by se brzy prodražilo. Naštěstí i ve Francii mají sirup, který si můžu libovolně ředit vodou. Zato mají nedostatky jinde: nesehnala jsem nějaké použitelné ovoce pro mé milované ovocné knedlíky a co víc, nemají tu tvrdý tvaroh! A ten měkký mají zase v kelímcích po 4 jako jogurt, bezva! Také jsem hledala eidam. Francouzi jsou se svou láskou s sýrům proslulí, ale eidam teda dost zanedbávají. Po dlouhém pátrání jsem ho objevila... jenže pouze krájený na plátky! To si obalím dost těžko. Z mých oblíbených a jednoduchých českých jídel zbývá pouze bramborák. Snad se mi na něj ingredience sehnat podaří, abych tu všechny mohla naučit, co je česká kuchyně, zvlášť pokud by se mi podařil tak dobře, jako ho umí babička... Nakonec jsem se spokojila s nákladem sušenek a novým pytlíkem bonbonů. Ale budu se muset začít krotit s tím cukrem...

Večer jsem se pustila do úkolů z angličtiny a španělštiny, abych měla co poslat profesorům do ČR. Pak už jen večeře, pravidelná četba ve fr. a dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře