Pondělí 31.1.2011

25. březen 2011 | 18.01 |

Dnes to byl správný pracovní den! Začátek ve 14.h. No, přiznám se, že mít to tak častěji, asi by mé nadšení velmi rychle opadlo. Ani tak jsem celou tu dobu netrávila válením. Ráno jsem si opět dopřála pořádnou snídani a poté vyrazila na nádraží pokusit se nějak zjistit, co je třeba udělat s těmi papíry, co mi poslali. Výsledek? Na druhý pokus jsem se doptala, kam mám jít, ve správné hale jsem se kupodivu včas zorientovala podle nápisů a pán u přepážky na mě spustil bezpřízvukovou angličtnu, paráda. Sice jsem mu jedno slovo taky nerozuměla, ale ve finále jsme se nějak dohodli, já mám lístek v ruce a v březnu můžu šťastně vyrazit.

Problém je, že v místech, kde je nádraží, jezdí autobusy jednosměrně. Stačí projít správnou ulicí a dostanu se do obousměrné části, jenže hádejte co? Jo, najít tu správnou. To se mi totiž nepodařilo. Takže mi z toho vyšla opět trochu delší procházka. Jenže, co se nestalo? Začalo tu sněžit! Francouzi z toho byli pořádně vyjevení, sníh tady evidentně znají jen z knížek a věří, že sněží možná tak v Rusku, já zas byl naštvaná, zapomněla jsem si čepici a kabát jsem měla úplně bílý! Asi po 10 minutách jsem se konečně dostala do povědomých míst. A objevila jsem obchod s oblečením. Tak když jsem dneska dostala to krásné vysvědčení a navíc jsem se tam chtěla trochu zahřát. Nakonec jsem tam chudinku jednu prodavačku trochu zmátla. Protože jsem se jí omluvila, že nemluvím dobře francouzsky, což ona pochopila, že nemluvím vůbec. Ovšem s angličtinou se nechytala. Pak jsem jí vysvětlila, že stačí, když bude mluvit pomalu. A výsledek? Stejně nevím, co říkala, odpověděla jsem jí na to asi nějakou pitomost, ale co vím určitě, je to, že jsem její pomoc nepotřebovala, takže celá ta záležitost byla zbytečná. Ale aspoň se snažila. Nakonec jsem si koupila další tričko, košili, šátek a šálu. A potom ještě skok do Intermarché, tam klasicky sušenky a také nějaký sandwich, protože dneska jsem se nedostala do školní jídelny.

Nakonec nezbylo než vyrazit na odpolední vyučování. Před učebnou jsem potkala Raphaëla, ptala jsem se  ho, jak dopadla zkouška ráno (myslím, že v jeho případě bez problému, ke studiu přistupuje podobně jako já). Ani nevím, co mě to napadlo, vybalila jsem, že jsme dnes u nás dostávali vysvědčení a že mám nejlepší možné výsledky. Takže máma je šťastná, dodala jsem po chvíli. Blahopřál, ale teď  si připadám hloupě, že se s tím tak chlubím...

Hodina ekonomie. Uf. Pozitivní zpráva je, že jsem pochopila o čem je řeč a dokonce na jednu učitelčinu otázku sama věděla odpověď! (Bohužel v češtině).

Kromě toho mluvila o nějakých akcích a třídnických záležitostech, ale moc jsem jí nerozuměla. Doufám, že to pro mě nebylo důležité, ale asi bych se raději někoho ze spolužáků na to měla přeptat.

Hodinu volna jsem trávila v CDI. Sama. Nejdříve jsem si našla jednu z učebnic dějepisu a snažila se tam dohledat něco o Fr. revoluci, kterou bychom měli začít brát v české škole a níž mám napsat referát, ovšem záhy jsem došla k závěru, že přeci jen zvolím raději české zdroje a prameny, což bohužel znamená především internet. Pak jsem si vytáhla své oblíbené křížovky a dala se do luštění. Po chvíli jsem si všimla, že přede mnou někdo stojí. Profesor na fr. pro cizince. Bonjour! Ca va? Bien, merci. Co to je? Ukázal na můj sešítek. Jak se řeknou křížovky nemám ponětí. Nakonec jsem vykoktala úplnou hloupost. Místo, že to je slovenské, jsem řekla, že to je Slovensko, ale záhy jsme se oba shodli, že jsem mínila přídavné jméno. (To je jako teď večer, místo v sedm hodin moins quart – "mínus čtvrt”, tzn.ve třičtvrtě na sedm, jsem řekla moins quatre – "mínus čtyři”, pomoc!).

Nakonec ještě něco jako naše ZSV a hurá domů. 8 mi podle řádu ujela, tak jsem jela jiným autobusem a potom chtěla přestoupit na 5. Jenže co se nestalo? Čekám na 5 a mezitím přijede 8 (která měla přijet o čtvrt hodiny později), říkám si, že 5 má přijet za 4 minuty a ta mě přiveze blíž k domu než 8, byla jsem unavená a nechtělo se mi jít pěšky. Jak celá akce skončila? 5 jednoduše vynechala. U autobusu s intervaly 18 minut je to na přes držku, mrzli jsme tam 4 lidi úplně zbytečně. Nakonec přijela další 8 a očekávaná 5 stále nikde. Vzhledem k tomu, že jsem už skoro necítila nohy (dnes tu byl nejchladnější den za celý můj pobyt), vzala jsem 8 za vděk a holt si kousek došla. Unavená, naštvaná, zmrzlá. Vpadla jsem do domu a v obýváku plápolal oheň v krbu. Ááá, teplíčkoooo!

Pak jsem se odebrala do pokoje a po chvíli přihlásila na Skype. Volali máma s Martinem a mluvila jsem také s Petrou, která mámě přinesla moje vysvědčení. Díky tomu jsem si uvědomila, jak mi tu moje kamarádky opravdu HODNĚ CHYBÍ!! A že nemám žádné drby z naší školy! Snad to v březnu stihnu alespoň trošku dohnat. Teď bych hlavně měla dohnat další úkoly (u Skypu jsem strávila hodinu a půl) a poté si jít také brzy lehnout. Zítra je to bohužel na 8. a navíc ráno musím budit toho Nicolasova kamaráda do školy... Bonne nuit!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře