Pátek 4.2.2011

26. březen 2011 | 18.55 |

Dnes jsem se těšila, že začínám v 9, tak se vyhnu buzení. Hádejte co? Ano, Jeremy taky začínal v 9. První hodina ekonomie, řešily se nějaké třídnické věci, pak si spolužáci dělali takový přípravný úkol na psaní nějaké práce, která se mě (alespoň myslím a doufám) netýká. Další byla matematika. Už jsem tedy zjistila, proč mi výsledky vycházejí přesně naopak, než učiteli, on totiž opravdu zakresloval, to co mu NEvyšlo. Ale já z toho mám maďarské národní jídlo!! Ano, potom byl oběd. Dnes kuřecí stehýnko, normální rýže (občas je tu i nenormální, kterou moc nemusím). Zas jsem si dala smažené ananasové kroužky, dneska okurkový salát (dobrý) a klasika jogurt a bageta. Obědvala jsem klasicky a Raphaëlem a jeho kamarády. Oni pak odešli do CDI a na hodinu němčiny, já klasicky domů. Dodala jsem si odvahy a požádala Stéphanie, jestli by mi mohla zkontrolovat krátký článek, který jsem včera napsala o Seifertovi na hodiny fr. Přečetla, pár drobností opravila (většinou chybějící písmenka, ono jak se ve fr. polovina slova nečte, tak to člověk snadno zapomene všechno napsat) a nakonec prohlásila, že to je dobře napsané.

Přemýšlela jsem, co si s sebou vzít na hodinu fr., kterou jsme měli odpoledne (respektive dvouhodinovku). U oběda jsem se naštěstí nezapomněla Raphaëla zeptat, takže jsem věděla, že tu obr učebnici Literatura dnes potřebovat nebudeme. Ale jít s prázdnou? Nakonec jsem popadla fr. Květy zla, své české překlady a vyrazila. Miluju svojí intuici! Protože jsme opět probírali Baudelaira. Profesorka rozdávala práce, které spolužáci psali minule a v rámci opravdu znovu rozebírala básně, o kterých měli psát (právě ty, které jsem si připravila). Bylo to zajímavé, protože jsem docela rozuměla, o čem se mluví a získala na to úplně jiný pohled, navíc také některé výrazy byly vysvětlovány trochu jinak, než jsem je dosud chápala. Nakonec jsme měli číst ještě jednu báseň. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo proto, že jsem profesorce (to je ona, která mě včera potkala v slzách) přiznala, že jediný člověk, se kterým se ze třídy bavím, je Raphaël. Každopádně mu řekla, ať si sedne vedle mě a trochu mi pomůže. Na hodinách fr. ke mně takhle někoho přiřadí skoro vždycky, ale většinou s těmi lidmi neprohodím ani slovo. Raphaël mi pomalu a tak, že jsem opravdu pochopila, vysvětlil, co je třeba udělat, pomohl s překladem některých slov a také mi nechal čas, abych si je našla ve slovníku a zapsala a potom jsme společně plnili úkol a hledali speciální výrazy a básnické prostředky. Bylo skvělé, že mě nechal, ať něco najdu také sama. A kupodivu se mi to i podařilo. Vlastně to bylo trochu těžší, protože jsme měli hledat výrazy, které spolu kontrastují (možná něco jako oxymorón), takže vlastně znamenají úplnou hloupost, což mně podstatně ztížilo překládání a porozumění, protože jsem nemohla odhadovat význam slov podle kontextu. Každopádně s jeho pomocí se mi podařilo zadaný úkol splnit a ještě nám zbyl chvíli čas.

Bavili jsme se o mojí české škole a také o politice. Díky tomu jsem zjistila, že i tady se používá výraz, že jsou lidi jako "ovce", bez vlastního názoru, následují ostatní...

Po hodině jsem s ním chtěla jít na zastávku a také ho požádat o telefonní číslo (právě pro případ, že zase někdy třídu ztratím), ovšem utekl příliš rychle a já navíc potřebovala mluvit s profesorkou. Moc mě chválila (jak spolužáci psali tu práci o Baudelairovi, já měla popsat knihu, kterou jsem naposledy četla). Pod můj výtvor mi napsala komentář: To je velmi dobré! Máš excelentní úroveň francouzštiny... a opravdu vzbuzuješ chuť si tuto knihu přečíst. Pochopitelně mi tam nějaké chyby našla, ovšem v mnoha případech to byl problém zapomenutých nečtených písmenek nebo zákeřnosti typu, že "c" se čte jako [s] a já místo "c” napíšu "s” apod. Kromě toho i nějaké spojování vět, kterému moc nerozumím, ale obávám se, že by to bylo moc složité a zdlouhavé na vysvětlování. To může počkat na později... Kromě toho jsem jí říkala o článku, který jsem napsala o známém českém básníkovi a ptala se, zda ho můžu před třídou prezentovat. Odpověděla, že si to velmi ráda poslechne a domluvily jsme se na příští pátek.

Potom jsem vyrazila domů. Sama, říkala jsem si smutně. Salut! Hnala se ke mně Kaia. Salut! Ca va? Tu es finie? (už máš po škole?). Šťastně jsem přikývla a ona nasadila pro změnu kyselý výraz. Zbývala jí poslední hodina. Protože po 16.h. (kdy v pátek končím) je opět delší, 13minutová přestávka, řekla jsem, že s ní počkám až zazvoní.

Po návratu domů jsem se doplazila do pokoje, švihla kabelkou na postel (kupodivu prázdnou, kde se ten kocour toulá?) a sebou na židli k počítači. Stéphanie někam večer odešla (i s kluky), takže jsme tu s Nadiou zůstaly samy. K večeři jsme si připravily pizzu, chvíli popovídaly a pak se zas každá zavřela ve svém pokoji. Až do zítra...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře