Sobota 5.2.2011

26. březen 2011 | 18.55 |

Ráno jsem vstávala okolo 9. a o hodinu později jsme se Stéphanie opouštěly dům. Opět mě trochu zklamalo, že mi jen zastavila před vchodem, vysvětlila, že mám zazvonit na modrý zvonek a ordinace je hned nalevo (fakt je, že alespoň počkala, až zmizím za dveřmi).Pak už jsem na to byla sama. Nesměle jsem vstoupila a mířila k hlasům, které se ozývaly ze zadní místnosti. Byl tam nějaký pán a mladá žena. Bonjour, promiňte, jdu navštívit doktora (hm, jméno jsem za těch pár hodin zas stihla zapomenout). Měl jsem štěstí, byl to ten pán. Zavedl mě do své ordinace, kterou nazval kanceláří a opravdu to spíš vypadalo jako kancelář. Podala jsem mu lékařskou zprávu v angličtině, kterou jsem si vyžádala v české nemocnici, ale mám vážné podezření, že I on se možná řadí mezi ty Francouze, kteří angličtinu moc neovládají. Každopádně když jsem mu podala lahvičkou s tou tekutinou: jo aha, to je tohle. Alespoň že to znal. Sice mi to píchnul do levé ruky, přestože jsem to tentokrát měla dostat do pravé, ale nestihla jsem na to včas upozornit a navíc myslím, že po 6 týdnech už to tolik nevadí (ty ruce mi střídají, protože mě to tam potom trochu bolí, tak aby vždycky měly čas odpočinout).

Potom jsem ještě 20 minut seděla v čekárně (a prohlížela si pohled, který jsem dostala ze Sudovic, děkuju!). Pak jsem té ženě řekla, že se cítím dobře, jestli už můžu odejít. Domů jsem se měla vrátit autobusem, naštěstí hned před budovou byla zastávka. Kromě toho jsem zjistila, že onen autobus má na trase I něco, co je na plánku označeno jako "nákupní centrum”. Ne, nebudu vás napínat, není to jako naše Galerie Butovice, jako Nový Smíchov, kdepák. Možná jako komplex Alberta na sídlišti. Také se to choulilo mezi paneláky. Kuš, copak tady nic pořádného nenajdu?! Vlastně se až musím smát, já, ten poslední člověk, který by se vyžíval v nákupech, se tu rozčiluji, že nemůžu najít dostatečně velký obchod.

Nakoukla jsem do menšího obchůdku s tiskem a objevila tam křížovky. Ty normální je pro mě nemožné ve fr. luštit, na sudoku moc chuť nemám, ale objevila jsem fr. osmisměrky (hned jsem jich několik za odpoledne vyluštila, také si ta slova hledám ve slovníku, občas jsou to opravdu zajímavá slovíčka – např. pohrabáč, takové frekventované...).

Odpoledne mi nebylo moc dobře, nikam jsem proto nešla, zůstala v domě a přemýšlela, kolik minut se ještě můžu flákat, než se vážně budu muset pustit do těch úkolů. Pak jsem se do nich opravdu pustila.

Večer jsme zůstaly se Stéphanie samy, kluci byli někde u kamarádů, stejně tak Nadia. Měly jsme jen polévku a bagetu, potom se mi omluvila, že musí dokončit nějakou práci. Chvíli jsem se dívala na fr. Simpsonovi a potom odešla nahoru. Ale podařilo se mi domluvit, že příští sobotu připravuji oběd – babiččiny bramboráky. Tak mi držte palce, ať se mi povedou! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře