Pondělí 7.2.2011

26. březen 2011 | 18.57 |

Dnes jsme první hodinu začínali v knihovně. Spolužáci měli pracovat na nějakých svých projektech a mně profesorka nabídla, že bych se mohla zajímat o to, co vlastně dělají. Podle očekávání jsem nakonec skončila s Raphaëlem a Clémence (jejich třetí člen skupinky chyběl). Vysvětlil mi, že mají sehrát nějakou scénku napodobující soudní procesy v USA. Něco jsme o tom hledali na internetu, ne úplně všemu jsem rozuměla. A trochu mě štvalo, že nejsem příliš užitečná, ale tady bych asi ani nemohla, neboť mě se TPE netýká.

V hodině angličtiny jsme dostávali opravené práce, které jsme psali minule. Mám 15,5/20, což je jeden z mých nejlepších výsledků tady. (Od Nadii jsem už zjistila, že většinou je to nějaký počet bodů z 20, ale někdy to učitelé snižují – to maximum myslím, každopádně když mám tak 60 % je to dobré, tentokrát jsem tedy uspěla, jupí!). Nakonec jsme měli ve skupinkách po 3 vypracovat nějaký rozhovor. Trochu jsem se chopila iniciativy, otočila se na spolužáky za sebou. Můžu být s vámi? Jasně. Rozdělili jsme si role a začali. Chvíli jsem je nechala, nic kloudného z toho nevycházelo, tak jsem jim poradila větu, jak začít. Pak jsem si tam vecpala i svou roli. Pak jsem jim vylíčila, jak by to mohlo skončit (asi začnu psát scénáře v angličtině), moc mě neposlouchali (mám vážné podezření, že mi moc nerozuměli), ale po hodině jsme něco dali dohromady. Jestli budu mít chuť, možná do čtvrtka napíšu celou svojí verzi a vnutím jim to. Ale zase nechci být až příliš vlezlá. Ale za hodiny angličtiny jsem tu opravdu ráda, drze si totiž komunikaci usnadňuji, když na své spolužáky mluvím anglicky. Tak by to taky mělov kurzu angličtiny vypadat, ne?

A potom můj "oblíbený” tělocvik. Byla mlha, fakt hnusná mlha, neviděla jsem na metr před sebe, byla kosa, bylo vlhko a no fuj. Měli jsme běžet 3x 500 m. Světe div se, dala jsem to. Sice jen první kolečko bez pauzy, v následujících případech jsem vždy na pár metrů přešla do chůze, nabrala dech a zas pokračovala. Ale doběhla jsem. Zato dvě spolužačky potřetí nevyběhly vůbec a druhé kolečko vzdaly ani ne v polovině. Prostě mě těší ten fakt, že nejsem nejhorší, kamenujte mě... (to není ironie, tady je úsměv).

A potom: oběd! Měla jsem hlad. Jako ostatně vždycky. Naštěstí jsem to stihla včas a fronta se ještě nestihla vytvořit. Zkusila jsem salátek (chyba), jeden jogurt, druhý jogurt a hlavní jídlo: kuře s hranolkami. Po dlouhé době zas něco dobrého. Jen jedna věc tomu chyběla: kečup. Nejradši bych něco nakopla, když jsem při odchodu z jídelny zjistila, že tam je obrovská nádoba s kečupem a ještě nějakým dresinkem a studenti si můžou dát, kolik chtějí! Grr. Tak příště. Každopádně jsem ráda, že jsem na obědě nebyla sama. Ovšem tentokrát to bylo naopak, vyhlédla jsem si své obvyklé pánské spolustolovníky a zamířila k nim. Raphaël se na mě usmál, zeptala jsem se, jestli si můžu přisednout.

Samozřejmě! Kamarádi neodpověděli, ale snad proti mně nic nemají. Spíš bych řekla, že mě ani nevnímají. Já vím, moje chyba. Vzduch umím hrát perfektně...

Poté oni odešli do CDI a já do domu, odhodit nepotřebné věci. Na SES odpoledne jsem to stihla jen tak tak. Ujely mi všechny autobusy, dovedete si to představit?! Hodina klasicky nudná, opět nějaké třídnické záležitosti, vyrozuměla jsem, že koncem března pojedeme na školní výlet do Nantes. A také že přespříští týden se konají nějaké konference, či co. Profesorka se hned otočila k Raphaëlovi, že mi má všechno vysvětlit. Zajímalo by mě, jestli jí o tom profesorka na fr. řekla, že je to jediný člověk, se kterým se tam bavím... Ten mi ještě po hodině slíbil, že mi to ukáže, a nijak nic víc nebylo. Tak nevím, na druhou stranu, času je zatím dost, můžu se zeptat později, jen nezapomenout! A také už z něj konečně dostat to číslo!!!

Nakonec ještě matematika. V pondělí je to práce s počítačem, paráda, mám tak polovinu úkolů (a moje sousedky na tom nebyly o moc lépe). Vždycky když někdo přišel na to, jak se něco dělá, nesla se tato informace třídou jako tichá pošta. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

Pak jsem ale matiku hodila za hlavu a vyrazila domů. Autobusy mi zase ujely, dneska jsem měla fakt smůlu, ale při procházce jsem si docela dobře vyčistila hlavu. Pak jsem se klasicky pustila do úkolů, trochu si odpočinula, pohádala se s kočkou o tom, kdo bude ležet v mojí posteli (nakonec jsem si sedla ke stolu - drápy mluví za vše)...

Po večeři jsme se Stéphanie vyplnily několik papírů, které jsem dostala ze školy a můžu je zítra odevzdat profesorce, šťastná, že jsem to zvládla tak rychle. Nakonec už jen chvíle četby a a demain!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře