Úterý 8.2.2011

26. březen 2011 | 18.57 |

Dnes jsme začínali hodinou angličtiny. Ovšem když ani 5 minut před zvoněním před třídou kromě mě nikdo nebyl, začínala jsem se smiřovat s tím, že se mi ZASE ztratili. Už jsem se chtěla zvednout a odejít, když jsem dva spolužáky potkala. Uf!

Potom jsme měli biologii. Nejprve to vypadalo, že budu sedět sama, ale příliš malá třída mi docela nahrála. Přestože normálně se tam sedí jen po dvojicích (a jak jsem psala, Raphaël už stálou sousedku v lavici má), nakonec profesor rozhodl, že se holt někde musí někdo vměstnat navíc. Raphaël ke mně sám přišel, jestli nechci k nim. Jupí, znovu jsem byla zachráněna. Vysvětlila jsem tedy i jemu, jak to se mnou na biologii je a proč si nepíšu úplně všechny poznámky. Mám vážné podezření, že mu to s tím románem ještě asi nedošlo (přestože jednou seděl hned vedle, když jsem se o tom bavila s Kaiou, ale asi byl dostatečně začtený, protože nejspíš vůbec nevnímal). To je pro mě plus, až mi dojdou témata, vnutím mu svojí veletvorbu, kterou možná za pár měsíců (snad) začnu překládat do fr. Uvidíme.

Následovat měly dvě hodiny ekonomie. Sedla jsem si vedle Clémence, se kterou už hovor opět nějak vázl, rozhodnutá ho při přestávce opět trochu oživit. Skoro celou hodinu jsem přemýšlela, o čem mluvit, což mě zachránilo před spánkem. A po zvonění se příležitost naskytla úplně sama: celá třída si začala balit. My už nemáme tu druhou hodinu? Moc jsem jí nerozuměla, takže chvíli trvalo, než jsme se dohodly na tom, že třída odchází pracovat na TPE do CDI. Super, chudinku jsem si zdržela jen proto, aby si mě u dveří odchytla profesorka a začala mi to vysvětlovat sama. Pro mě to znamenalo, že jsem si na chvíli sedla a četla komiksy a před polednem se vydala na oběd.

Za ten měsíc už tu mám docela vypozorované, čím se v poledne tak nějak akorát nasytím, dneska jsem asi měla slabší den, protože to mi moc nejelo (navíc jsem byla sama). Pak jsem se ještě chvíli zastavila v CDI a nakonec vyrazila na poslední hodinu – angličtinu. Cestou jsem potkala norskou partu. Salut! Ca va? Zeptali jsme se navzájem ve stejný okamžik. Zjistila jsem, že Axel je stejný šťastlivec jako já, zbytek skupiny nám jen tiše záviděl konec vyučování  ve 14.h. Potom se rozešli a mě Kaia doprovodila až před učebnu. Konečně jsem z ní dostala to číslo! (Bohužel, na Raphaëlovi budu muset ještě zapracovat). Chvíli jsme si popovídaly (před mými spolužáky, což je asi dost překvapilo, že vůbec ve škole mám nějaké kamarády) a já pak vyrazila do třídy.

Opět jsme se usadily s Clémence spolu (myslím, že v hodinách angličtiny zvlášť nic nenamítá, protože přišla na to, že mi tenhle jazyk docela jde). Dostávali jsme opravené testy a přesně podle mého očekávání mi past perfect tense podtrhla jako špatný. Nemůžu si pomoct, ale když mám aktivitu v minulosti a napíšu, že před touto aktivitou byla jiná aktivita, prostě tam ten předminulý čas být musí!!! Samozřejmě jsem se jí šla zeptat.

Evidentně nevěděla, jak mi to vysvětlit. Což moc nechápu, jako učitelka angličtiny by tím jazykem měla mluvit plynule a ty poučky v angličtině jsem slyšela už tolikrát, že bych jí to musela rozumět I kdybych nechtěla. No, nebudu to řešit, zlatá p.prof. Trubačová. Také mi jako zatím jediný český profesor odpověděla (i když velmi krátce) na můj e-mail.

V hodině také máme připravit scénku na téma Montgomery Bus Boycott. Skupinky po 4-5 lidech. Perfekt. Clémence utekla za svými kamarádkami; kluci, co seděli přede mnou a za mnou, se dali dohromady s tím, že mě vzít už nemůžou, když jsou 4. (Skupinky po 4 přesně vycházely). Naštěstí si profesorka všimla, že jsem jaksi zůstala sama (jaká ironie, já mám ten scénář totiž připravený, takže skupinka se mnou by měla nejméně práce), nakonec rozhodla, že bude skupinka i s 5 lidmi a přiřadila mě ke klukům. Všichni 4 to byli spolužáci, se kterými jsem se tu dosud vůbec nebavila. Nakonec jsme také prohodili pár slov, nevím, jestli jsem dobře rozuměla, ale myslím, že moji fr. spíš chválili. A mojí angličtině moc nerozuměli, ale nakonec jsme něco dohromady dali a příště snad dokončíme. Alespoň že v tomhle předmětu také můžu projevit trochu iniciativy.

Záhy pro mě vyučování skončilo definitivně a já se vydala domů. Nejprve do Intermarché, doplnit sušenkové zásoby, a potom do centra. Hledala jsem tam nějaké oblečení pro kluky a také pro tátu, přeci jen narozeniny se blíží. Co je fakt k naštvání, objevila jsem hračkářství. A dokonce 2, ale to druhé až z okénka autobusu. Chápete to? Celou dobu tu chodím, hledám hračky a nadávám, že jsou všude jenom hadry. Dneska chodím, hledám oblečení a všude jsou jenom hračky. Alespoň vím, kam zajít příště...

Večer jsem se vrátila do domu, otevřela diář a zhrozila se. Na zítra nemám úkol ze španělštiny (a mít ani nebudu, máme za úkol uvařit nějaké jídlo, přinést ho do školy na ochutnání a španělsky vysvětlit, jak se připravuje, jestlipak mi projde, že jsem nerozuměla?). Jenže to není jediné! A to nepočítám ani českou školu. Nějak jsem poslední dobou zaspala...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře