Středa 9.2.2011

26. březen 2011 | 19.00 |

Tak ze španělštiny jsme místo úkolu psali test. Že by to bylo až na příští týden? Každopádně test také moc valně nedopadl (který ze špj ano?), a tak jsem se více těšila na následující hodinu angličtiny. Zjistila jsem, že i tady mají jazykové asistenty, přesněji Američanku Sarah. Dnes nebyla příležitost, ale myslím, že bych si s ní později mohla docela dobře popovídat. Potvrdila se mi totiž moje domněnka, že mi spolužáci nerozumí, když mluvím anglicky. Jestli Sarah, to nevím, každopádně já jí ano. (Ale já už taky zjistila, že jsem se naučila luštit angličtinu s různými přízvuky a musím říct, že nejraději mám ten Karolinin švédský, popř. Czenglish, ale Italové, Španělé i Francouzi jsou na tom podobně – špatně).

Následovala matika. A dnes se stala věc zcela nevídaná. Už dlouho, dlouho si v hodinách pro sebe říkám, jaké jsou odpovědi (hl. v matice a angličtině – tam se to občas donese i k profesorce) a dneska se mi stalo to samé při matice. Třída buď totiž byla natvrdlá, nebo spala. Tak jsem vypálila dvě čísla, která by profesorovi do rovnice seděla. Ani jsem nevěděla jak a jestli vyslovuji správně, ale napsal tam, co jsem chtěla, a rovnice vyšla. Kromě toho jsem se také ptala Clémence, zda rozumí. Chápete? Oni pořádně neumí řešit dvě rovnice o dvou neznámých! To mě by Zubajs sežral zaživa (nebo defenestroval, jak s oblibou studentům vyhrožuje a vždy lituje, že jsme jenom v 1. patře). Ale jsem ráda, že se tu alespoň v matice nepředřu a možná budu moct trochu pomoci ostatním.

Potom jsem se vydala na oběd. Před jídelnou jsem potkala Kaiu, tak jsme šly spolu (Raphaël někam zmizel, asi chtěl jít až později). Každopádně my jsme si vystačily. Kaia v domě své hostitelské rodiny náhodou našla nějakou knížku v norštině, do které se ihned začetla. Také mi na jedné stránce demonstrovala, jak norština zní. Tak mě poučila, že mluvený jazyk je hodně podobný švédštině, ale psaná podoba je zase bližší dánštině (myslím, že Dánové mají nějaký speciální přízvuk), ovšem jak jsem předpokládala, bez větších problémů Švédům rozumí. Já jsem v té její knížce rozluštila jen 3 slova: norske a potom mama a papa, to rozumí asi všichni kromě Finů a Maďarů...

Potom jsme se vydaly na hodinu fr. pro cizince. Dneska to byla (až na profesora) dámská jízda. Ale všichni jsme byli nějací přichcíplí, takže to nebyla taková sranda jako obvykle. Ovšem statut nejlepší zdejší vyučovací hodiny ohrožen naštěstí nebyl...

Potom hodina pauza a dvě hodiny zeměpisu na závěr. Sedla jsem si na chodbu a věnovala se Lyrginovi a Kerin. Chtěla bych co nejdříve dokončit nějakou primární verzi a potom, potom mě čeká hromada práce, protože můj román v sobě má spoustu mezer. Hlavně na začátku, myslím, že teď, po více než roce, jsem si už trochu vyhranila jistý styl, vychytala některé mouchy...

Na zeměpis jsem si chtěla opět sednout vedle Clémence, ovšem předběhla mě jiná spolužačka.

Až pozdě jsem si všimla, že Raphaël také zůstal sám (nechápu proč, protože ta dívka, se kterou vždycky sedí, ve škole byla a seděla hned za ním). Bohužel, sama jsem zůstala i já. Ovšem pozornost se mi příliš dlouho udržet nedařilo, takže to tak možná bylo lepší.

Po hodině jsem vyrazila ze třídy a za branou školy dohnala Raphaëla. Nebudu vás napínat, číslo pořád nemám. Sakra! "Chválil” mě, že jsem se dnes zapojila do vyučování (při matice) a také říkal, že se moje fr. už hodně zlepšila (říkala to i Kaia u oběda, na mé námitky, že ona to přeci tak rychle nemůže poznat, odpověděla, že je tu už od září, takže může, tak jsem se nehádala...). Ano, snažím se, ale pořád to není ono. Myslím, že i ve fr. začínám mít podobný problém jako v angličtině – vyjádřit se není tak těžké, ale pořádně rozumět. Stále praktikuji tu taktiku, že všechno odkývu, i když přesně nevím, co vlastně. Budu to muset změnit a holt častěji přiznat, že nerozumím. Kromě toho jsme se bavili také o mém připravovaném referátu (tak jsem mu vysvětlila, že já jsem ten typ studenta, co připraví referát a až potom se jde zeptat profesora, jestli něco může připravit, pochopitelně se předpokládá kladná odpověď). On mi potom začal vykládat o nějakém svém oblíbeném autorovi. Moc jsem nerozuměla, ale dostala spásný nápad – požádala jsem ho, aby mi jeho jméno napsal jako poznámku do mobilu, abych si o něm mohla najít nějaké info v češtině (kterého je dost poskrovnu, angličtina to naštěstí jistí). Tak moc jsem si chtěla povídat dál, že jsem se rozhodla s ním jít na zastávku i nastoupit do stejného autobusu, přestože jel opačným směrem, než jsem potřebovala (ovšem směrem do centra, tak jsem řekla, že jedu tam). Chvíli jsme jeli, občas si něco řekli. Potkal také nějakého kamaráda, takže se bavil i s ním. Pak se mě zeptal, jestli vystupuji na další zastávce – Haras. (To je začátek takové zdejší hlavní ulice, kterou obvykle myslím, když říkám, že jdu do centra, pak teda  mířím do nějakých postranních uliček, ale na to jsem dnes ve skutečnosti vůbec neměla náladu). Honem jsem zamumlala, že vystoupím až na té další. Chyba. Na Haras totiž vystupoval on (a já měla taky, protože to je o zastávku blíž k domu, vlastně jsem udělala takové kolečko a byla asi stejně daleko od domu jako je škola, tzn. 20 minut chůze, přibližně). Byla jsem z toho tak v šoku a zklamaná, že když se narychlo loučil, jen jsem kývla a něco zamumlala. Tutově mi nerozuměl. Už jen proto, že jsem zamumlala "ahoj”. (Nevím proč, poslední 2 dny se mi tu stává, že nevědomky začnu mluvit česky, až pak se opravím a řeknu to – nebo pokusím se – francouzsky). Ale tak "ahoj” a [a demán] (a demain – což je fr. ekvivalent "ahoj zítra”), to je skoro stejné ne? (Ne, není, já vím). Ale to číslo mě štve. A ještě jsem si o zastávku zajela a musela jít pěšky!

Večer jsme se se Stéphanie domluvily, že bramboráky nakonec v sobotu připravím až jako večeři, protože v poledne tu asi nebudeme všichni... Nevadí, alespoň budu mít čas jít nakoupit potřebné ingredience a přát si hodně štěstí. A teď už jenom ty úkoly... Bonne nuit!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře