Čtvrtek 10.2.2011

26. březen 2011 | 19.01 |

Dneska jsme začínali zeměpisem, klasicky jsem skončila sama, moc nerozuměla, občas se věnovala románu. Tohle jsou jedny z nejtěžších hodin, protože učitelka mluví rychle a navíc hodně mluví, málo se píše...

Následovala francouzština. Vyzbrojena českými překlady jsem se vydala do třídy. Báječné, vyrozuměla jsem, že spolužáci mají začít číst další oddíl té knihy. Pro mě to znamená překládat. Asi 10 dost dlouhých básní. Uuuuf. Ale jo, alespoň si to trochu procvičím, možná se naučím nová slovíčka (zvlášť ten Baudelairův slovník – smrt, bolest, kousnutí, jed atd atd. se určitě bude hodit) a hodina mě bude o dost víc bavit, když budu lépe rozumět.

Poté byla volitelná angličtina. Začínáme brát nové téma (teď jsme se několik týdnů bavili o řízení, pití za volantem apod.). A teď? Gender, diskriminace pohlaví. No to bude... sranda. Dnes už jsme jen dodělávali poslední úkol – zahrát scénku jak policista zastaví řidiče se spolujezdcem a dává pokutu za telefonování při jízdě. Přesně jak jsem se obávala, jsem se při hraní přeřekla. Naštěstí někteří lidé svůj text zapomněli úplně (asi 5 minut, než jsme měli začít hrát, kde mně přišla učitelka – udělej si poznámky, nesmíte to číst; já nechápala, proč mi to říká, já to uměla zpaměti, stejně tak i většinu textu mých spoluherců... ano, miluji svou paměť, kéž by tam však lezly i jiné věci...). Nakonec jsme to nějak zvládli, řekli, co jsme měli, a já si mohla oddychnout. Po hodině za mnou přišel Raphaël. Že prý mám dobrou angličinu. Vzhledem k tomu, že on angličtinu slýchá doma (takže žádný přízvuk nemá), ho asi musí ničit ty hrůzy, co s tímto jazykem provádějí spolužáci. No, po 11 letech jsem snad alespoň ten přízvuk vypilovala... Ale chvála mě pochopitelně potěšila. Řekl mi, že půjde do CDI a na oběd až později (po 4. hodině tam bývá fronta). Já se snažila vysvětlit, že musím najít paní, u které se kupují obědy, a zaplatit je na další měsíc a že ho potom najdu v CDI. Asi mi špatně rozuměl, začal s tím, že na jeho kartě je ještě peněz dost (v podstatě tu každý má takový účet a jak jsem už psala, peníze se strhávají při vstupu do jídelny, kdy se prochází turniketem; a rozhodně není ojedinělým jevem, že skupinka lidí si předává jednu kartu), takže i on mi ji může půjčit. Po chvíli se mi snad podařilo všechno správně vysvětlit a vydala jsem se tedy k již zmiňované... hospodářce?

Tam jsem jí vnutila 100 €, což mi spočítala, že bude asi 25 obědů. Ok. (Až potom jsem si spočítala – pro představu – kolik to bylo v korunách, trochu víc, než jsem plánovala...). Mohla jsem se vydat do CDI. Už dlouho se tam chci podívat po nějakých jazykových učebnicích. Ve španělštině je totiž třída s gramatikou o dost napřed a já nemám odkud si to doplnit (na jazyky učebnice nemám). Zrovna když jsem našla nějakou tabulku, která by se mi mohla hodit, zahlédla jsem před sebou Raphaëla.

Tak jdeme? Opět jsme se v plném počtu vydali do jídelny. Dnešní menu? Čočka, gumové maso. Salát jsem radši neriskovala, zato si vzala dezert. Chutnal sice dobře, ale krájel se tak špatně, že jsem byla celá upatlaná. Naštěstí jsem u našeho stolu nebyla jediná, kdo s ním takto bojoval...

Ještě nám zbývala hodina do dalšího vyučování. Vysvětlila jsem Raphaëlovi, že ve čtvrtek do domu nejezdím (nemám dost času a navíc jsem měla všechny učebnice s sebou - doteď mě bolí rameno), a tak jsme opět šli do CDI. Zabrali si stůl, já se pustila do španělštiny, on si četl nějakou knížku. Super, mám dva hustě popsané papíry plné gramatických pouček, které se musím co nejdříve naučit. O zábavu na víkend je tedy postaráno...

Odpoledne mě čekala ekonomie a nakonec španělština. Aha, tak ten úkol s jídlem byl na dnešek. Nakonec jsme byly dvě, kdo nic nepřinesl, ale učitel se naštěstí nezlobil. Uznávám, že prezentace receptů byla zajímavá, ale rozhodně více pouze z pohledu diváka... A jsem ráda, že to ani nemusím dodělávat do příště.

Když jsem se dožila konce vyučování, přímou čarou jsem zamířila do domu. Původně jsem plánovala jet do centra na nákupy, jít také do Intermarché a ještě do knihovny. Ne, příliš unavená. Snad zítra...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře