Neděle 13.2.2011

26. březen 2011 | 19.03 |

Dnes jsem se rozhodla si dopřát trochu odpočinku. Ráno jsem se chvíli válela, stihla v posteli vyluštit pár osmisměrek, které jsem si tu koupila, přečíst pár stránek z knížky (už jsem skoro v půlce a to čtu od pátku!). Potom jsem se donutila vstát, vzala si něco k snídani a dala se do úkolů. Najednou na mě volá Stéphanie. Kdy prý začnu s přípravou, že maminka přijde na oběd. Jejda! Seběhla jsem dolů a hned se dala do práce. Čas: 11.22. Že prý bychom obědvali mezi polednem a  13.h. Ok, brambory jsem našla, mísu jsem také dostala a škrabku, jak ji známe u nás, taktéž. A potom nastal problém: nemáme struhadlo! No potěš! Nakonec Nicolas vyhrabal nějaký lis, který se dal částečně jako struhadlo použít, jenže taková ta trošku tužší vrstva té brambory (těsně pod slupkou) tam zůstávala a musela jsem to každou chvíli čistit. Asi po hodině se mi povedlo se s bramborami poprat. Honem jsem přidala vejce, mléko, mouku a dala se do loupání česneku. Ten jsem nakonec také projela tím lisem, protože jsem neměla čas ani náladu dotazovat se, jestli tu mají speciální lis na česnek. Pak ještě trochu soli, zamíchat. No, dejme tomu.

Dala jsem nahřát olej na pánvi a zkoušela, jestli už bude připravená. Maminka mezitím dorazila, tak jsem dala hřát i druhou pánev, aby to šlo rychleji. Uf! Konečně se začaly bramboráky smažit! Stéphanie mi také dala talíř, kam jsem je mohla odkládat, který jsme po chvíli daly do trouby, aby zůstaly teplé. Po chvíli se z obýváku ozvalo, že to voní dobře. Tak snad alespoň něco. Malá (sekundární) pánvička žhnula až moc, navíc se mi při otáčení placka roztrhla a část spadla na pánvičku, kde byl horký olej, který vystříkl. Schytaly to tepláky (dokonce i přes tepláky a punčocháče jsem cítila to teplo), bačkory, no a také holé předloktí na levé ruce. Ovšem nebyl čas na chlazení. Naštěstí to ani moc nebolelo, tak jsem nerušeně smažila dál. Po chvíli jsem šťastně hlásila, že smažím poslední!

Čas: 13.18. Rodina se přesunula do jídelny (normálně jíme v obýváku, ale dnes to bylo slavnostní) a nejprve jsme si dali malý předkrm: bagetu, paštiku, rajčátka. Mezitím mě ruka začala pekelně pálit. Došla jsem si tedy pro ubrousek, který jsem napustila studenou vodou a přikládala si ho na bolavé místo. Babička se mě také ptala, proč jsem sem jela, co plánuji s fr. později dělat. Naštěstí jsem jí to rozuměla a byla schopná odpovědět, že ji chci studovat dál na univerzitě a potom se stát třeba překladatelkou. Nadia prý má podobný plán.

Konečně přišel čas na můj výtvor. Stéphanie přinesla talíř s bramboráky a položila ho do prostřed stolu. Pozor! Dílo šéfkuchaře, zvolala. Každý si nandal jednu placku a dali jsme se do jídla. Příbory. No, ano, bylo to dost mastné, asi to byl lepší nápad. Všichni jídlo chválili (doufám, že upřímně), že prý je to dobré. Stéphanie se dokonce pokusila naučit české jméno: bramboráky (ale okamžitě ho zas zapomněla) a také mě požádala o recept (což bude trochu složitější, neboť já jsem se to z babiččiny školy naučila připravovat od oka; leda bych je připravila znovu a všechno jí při tom ukázala a vysvětlila).

Babička zas prohlásila, že jí má Stéphanie určitě dát vědět, až zas budu vařit já. I Nadia se zdála být spokojená, v Německu to znají, ale prý nejedí příliš často.

Ve finále přišel čas na slibovaný čokoládový dort. Byla to opravdu vynikající záležitost, i když možná trochu moc sladká. Po obědě jsme se s Nadiou odebraly nahoru. Chvíli jsme si psaly přes internet (já vím, je to divné, když máme pokoje skoro vedle sebe) a potom jsem se jí šla zeptat, jestli se se mnou nechce kouknout na film, který jsem si v pátek půjčila v knihovně. Když viděla, že to není horor (už jsem jí řekla, jaký žánr preferuji), okamžitě souhlasila. Spustila jsem verzi ve fr. s fr. titulky a myslím, že jsem docela rozuměla. Opravdu jsem tu udělala jistý pokrok, i když to pořád není úplně ono...

Také mi ukázala jeden film, který se teď objevil v kině. Domluvily jsme se, že půjdeme spolu příští víkend. Sice asi budu rozumět trochu hůř, když tam titulky nebudou, ale třeba něco pochytím a hlavně: nebudu sama sedět doma! I když se pochopitelně pokusím domluvit také něco se spolužáky (Nadia slíbila, že se co nejdříve podívá na program a řekne mi, kdy přesně půjdeme).

Nakonec přišel čas na úkoly. Ne, po minutě jsem to vzdala a věnovala se práci na notebooku. Podařilo se mi napsat e-mail své české profesorce fr. (dlužila jsem jí ještě z ledna jeden text, který jsem dnes dokončila) a poté mi napsala jedna z Nadiiných kamarádek (co tu byly asi před 4 týdny dívat se na film). Docela mě překvapilo, že si mě přidala do přátel na FB. Příjemně. A že jsem byla schopná jí odpovídat, přestože jsme se bavily především o školách a volném času studentů v ČR a tady.

K večeři jsme nakonec měli jen bagetu, chvíli jsme se dívali na Simpsonovi a poté se zas rozutekli do svých pokojů. Mně se také podařilo napsat krátkou zprávu naší španělské asistentce v české škole. Snad to rozluští, protože s některými výrazy si nejsem úplně jistá. Jak se tu teď intenzivně učím fr., španělština úplně ustoupila do pozadí... Ještě krátká sprcha a zalehnout, zítra vstávám brzy a navíc: pondělí -> tělocvik. Ach jo...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře