Úterý 22.2.2011

26. březen 2011 | 19.09 |

Dnes jsme začínali angličtinou. Klasicky jsme se nijak nepřetrhli, učitelka mě trochu štve, protože si ve třídě neumí zjednat pořádek. Někdo se tam neustále baví a ona se studentů ještě ptá, co by chtěli dělat! (Na čemž se pochopitelně nikdy všichni neshodnou).

Následovala biologie. Dostávali jsme testy z minula, podle učitelových slov byly výsledky některých jedinců dost slabé. Zato mě pochválil, získala jsem polovinu bodů (14/30), což s faktem, že jsem druhou polovinu testu nepochopila, není vůbec špatné. Dokonce jsem trumfla i několik fr. spolužáků. (Raphaëla pochopitelně ne, ten měl 23/30).

Při přestávce před ekonomií se mě také ptal, jestli jedu do Prahy na celé prázdniny. Mám takový pocit, že jsem mu to ještě neříkala, ale on se předtím bavil s Clémence, která už vyzvídala, takže to nejspíš věděl od ní. Navíc jsem zrovna moc nevnímala a hledala něco v mobilu. Ovšem řádně jsem vysvětlila a zdůraznila, že první týden zůstávám tady. Zítra nebo ve čtvrtek se mi snad podaří se k tomuto tématu vrátit a KONEČNĚ už něco domluvit. Žádné palce, držte rovnou pěsti!

Pak nadešla dvouhodinovka muk. Ekonomie! Ne, to se opravdu nedalo. Místo ekonomie v mém sešitě přibyla další kapitola Lyrgina a Kerin. Naštěstí se mi podařilo ukořistit místa vzadu (většinou sedím v 2. lavici), takže učitelka neviděla, co vlastně píšu. Ještě jsem si zvládla kreslit a vypsat, jaké knihy jsem už přečetla k české státní maturitě a vypracovat si předběžný plán na prázdniny, jak budu s četbou pokračovat (stejně je to blbost, musela jsem ten seznam dokončit podle školní nabídky, protože jsem si víc jak na 15 přečtených knížek nevzpomněla a u každé si ještě přesně pamatovat děj, po přečtení ukázky ji zařadit do kontextu, což třeba u sbírky básní si představují jako že jim řeknu, že to je báseň č.X? u Květů zla? Hodně štěstí!). Každopádně dvě hodiny jsem jako zázrakem přežila a vydala se k jídelně. NACPÁNO.

Zkusila jsem to o něco později a po půlhodině se konečně dostala dovnitř. Moc času na jídlo nezbylo, honem jsem do sebe naházela opečené brambory, plátek ryby a dva jogurty a zas letěla na další stejně neorganizovanou hodinu angličtiny. Předvedení scénky naše skupina ukecala až na zítra a je pravda, že jsme společně ještě pár vět připsali, tak snad to nebude tolik zlé. A potom hurá domů. Lituji, dnes toho s Raphaëlem moc nebylo (on totiž místo angl. má němčinu a v jiný den).

Stéphanie je nemocná, takže mě požádala, jestli bych skočila na nákup. 7 banánů, jogurty, 2 l Coca-Coly, něco nám dětem na snídani. Ha, banány byly zajímavé. Vážit, nevážit? Řekla jsem si, že tím nic nezkazím. Ano, pro příště už vím, že na rozdíl od nás, tady se ovoce a zelenina neváží, všechno započítají až na pokladně. Ale naštěstí z toho nebyl takový problém. Ovšem když se to všechno dalo dohromady, nákup byl dost těžký, tak jsem se těch pár metrů slušně pronesla (chudák kabelka). Pak jsem ještě zašla do knihovny vrátit knihy, kterými jsem se kupodivu zvládla prokousat a dala se do úkolů. Přesněji řečeno finštiny. Poslední dobou na ty povinné do školy moc chuť nemám. Po krátké večeři jsem popřála dobrou noc a odebrala se nahoru. Nějak dnes zase bojuji s nevolností. Snad to brzy přejde, protože mám obavu, aby se mi nevrátily problémy, se kterými jsem "bojovala" o prázdninách. Nutno podotknout, že celá "léčba" byla daleko drastičtější, než má... nemoc? Naštěstí léky jsem si pro jistotu vzala s sebou, ale se svou nechutí se ládovat jakýmikoli pilulkami... Uvidíme ráno, alespoň mám důvod si jít dřív lehnout a vyhnout se podobným snům jako včera. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře