Středa 23.2.2011

26. březen 2011 | 19.10 |

Ráno nevolnost stále přetrvávala, což mě zrovna moc netěší, protože se to čím dál více podobá příznakům z léta. A když se mi trochu přitížilo při čekání na první hodinu, na okamžik jsem se lekla, že i tady budu zas každou chvíli chodit za někým, že je mi špatně. (U nás je to hospodářka, tady mají přímo školní sestru). Naštěstí se to včas ustálilo a já si mohla užít hodinu španělštiny. Zas jsem skoro ničemu nerozuměla a to jsme nejprve měli psát test. Spolužáci to však "ukecali" na zítra, tak mám ještě trochu času se to doučit (ne, že by to můj výsledek nějak zvlášť změnilo).

Potom byla angličtina. Ano, obávaná scénka. Pár záseků, pár přeřeků, asi jako všichni ostatní. Hlavně, že to máme za sebou. Pak jsme se dívali na nějaký film. Spojení anglického znění a fr.titulků je opravdu zajímavé, naštěstí většině alespoň v jednom jazyce rozumím, takže vím, o co se tam jedná, a musím uznat, že nám profesorka vybírá opravdu zajímavé filmy.

Matematika. O testu jsem sice věděla, ale to mi moc nepomohlo. Jednomu cvičení jsem neporozuměla, druhé opět vyžadovalo příliš mnoho logického myšlení, které mně holt chybí. Ale svoji obvyklou polovinu bodů se mi snad získat podaří. Horší bylo, že po zvonění všichni ještě psali a já nevěděla, jestli můžu odejít. Docela jsem to potřebovala, protože jsem měla jen chvíli čas a potom ještě kurz fr.pro cizince. Naštěstí jsem se brzy dočkala oné věty: kdo je hotov, může odejít.

Vystřelila jsem do jídelny (bohužel bez Raphaëla), protlačila jsem se frontou a rozhlížela se, kam se usadit. Zahlédla jsem norskou partu. Ahoj, je tu volno? Díky. Hovor bohužel vázl, každý se věnoval spíš jídlu. Ovšem hned při příchodu mi jedna z Norek oznámila, že hodina fr.pro cizince odpadá, protože profesor chybí. Tak jsem se dál nezdržovala, popřála jim hezké prázdniny a vydala se na poledne do domu Stéphanie.

Odpoledne mě čekala dvouhodinovka dějepisu. Aha, přesněji řečeno, písemná práce ze zeměpisu (což jsem pochopitelně zjistila až při vstupu do třídy). No paráda! A já zas vím velké NIC. Přemýšlela jsem, že bych se měla asi učitelky zeptat, jestli to mám psát také, nebo jestli mi třeba dá jiné téma. Ale nenašla jsem k tomu odvahu, navíc se mi začínaly opět tlačit slzy do očí, a tak jsem si otevřela sešit na stránkách Lyrgina a Kerin a trochu se uklidnila u svého příběhu. Pak jsem se chvíli rozhlížela po třídě a přemýšlela, jestli opravdu nic nevymyslím, nebo jestli bych nenašla něco týkající se nabízených témat, co by se dalo napsat i o ČR. Bohužel, jednalo se výhradně o fr.záležitosti. Nakonec mě napadlo napsat svůj názor. Něco málo jsem tu pochytila o politice rozvoje území, kterou Francie systematicky aplikuje ve všech departementech. Pochopitelně ne tolik, abych mohla zodpovědět na otázku, jaká je perspektiva této politiky a kde se momentálně soustředí.

Ale když se zamyslím nad tím, že situace u nás je podobná (velké město – Praha/Paříž – a okolo nic), ovšem nikdo s tím nic nedělá... Úvaha ve fr. byla na světě. A nejlepší je, že s tím, co jsem za ty dvě hodiny stihla, bych opět naplnila i požadavky k české maturitě (otázkou je, kolik jsem tam udělala chyb), což mě pochopitelně těší. Skončila jsem ještě chvíli před zvoněním. Raphaël se zdál být stále v plné práci, tak jsem si řekla, že ještě chvíli budu psát román a uvidím, zda své psaní dokončí. Ovšem po zvonění už se mi zachtělo domů, tak jsem šťastně odevzdala svůj papír (profesorka vypadala spokojeně, že jsem se také pokusila něco napsat) a vyšla na chodbu. Pohledem jsem zachytila, že Raphaël přeci jen dokončuje a naposledy kontroluje. Pomalu jsem vyrazila napřed, jenže to není žádná záruka. Jestli potřeboval do skříňky, šel přesně opačným směrem. Výsledek byl, že jsem šla na zastávku sama.

Odpoledne jsem skočila do Intermarché na velký nákup. Naordinovala jsem si mandarinkovou terapii (každý den jednu) a rovnou si nakoupila zásobu na týden. Kromě toho také 5 krabic různých druhů sušenek, balík chipsů a láhev Coca-Coly. Ne, to není jen na dnešek! Je to takový můj psychologický test, co je silnější: má chuť na sladké, nebo má lenost chodit do obchodu nakupovat znovu a znovu? Jak dlouho mi zásoba vydrží? A navíc, zítra možná začínám s kurzy tance. Musím mít přece kalorickou bombu, kterou tam budu vyběhávat...

Nadia byla večer pryč (se školou v divadle), Stéphanie zas nemocná, tak jsem večeřela jen s Nicolasem. Uf, skoro mu nerozumím, protože hrozně drmolí (snad ze všech lidí tady nejvíc), ale ještě jsem nenašla odvahu mu to vysvětlit. Tak jsem klasicky jen všechno odkývala a co nejdříve zas odešla nahoru. Také bych se mohla pustit do úkolů. Odpoledne jsem zabila u Slunce, seno, jahody, které jsem náhodou v plné verzi našla na youtube. A zítra mě přeci čeká ta španělština. Chtělo by to alespoň tradiční polovinu. Snad se podaří. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře