Čtvrtek 24.2.2011

26. březen 2011 | 19.11 |

Dnes jsme začínali dvouhodinovkou dějepisu. Opět I.světová válka. Téma to moc pozitivní zrovna není, ale (jak jsem později vysvětlila i Raphaëlovi), pokud mi příští rok vyjde jako seminář Dějiny 20.st., to, že v hodinách už maličko rozumím (například jsem se dnes dozvěděla o první genocidě – Turci-muslimové proti Arméncům-křesťanům, jen mě nekamenujte, že to přišlo až dnes, poslední století opravdu není má silná stránka) by mi mohlo hodně pomoci.

Následovala francouzština. Ano, s Baudelairem už jsme se rozloučili, začíná drama. Tedy jako učební téma. I když hodina je dramatická také, ještě jsem si nestihla koupit knížku či na internetu přečíst překlad. Naštěstí se dnes okrajově mluvilo také o Molièrovi, takže jsem se díky seminárce, kterou jsem kdysi psala pro Lukáše o tomto autorovi, docela chytala. Uvidíme, co zítra, když to budou celé dvě hodiny...

Potom nás čekala angličtina. Měli jsme pracovat ve dvojicích a vymyslet 10 úkolů, které musí plnit dokonalý manžel. Ha, vymyslela jsem jich 8! Moje kolegyně jaksi jazyk anglický moc neovládala, fr.zase hrozně drmolila, takže domluva byla taková, že jedna napsala nějakou větu, druhá opsala (většinou odepisovala ona ode mě). Jenže to jsem nevěděla, že to budeme odevzdávat. A prý ten její papír! Jen jsem tam zběžně nakoukla, chybějící slovíčko, člen nikde (a to už poznám i já!), špatný tvar slovesa, fr.elementy v angličtině. A nad tím i moje jméno! No potěš... Hádám, že vás asi zajímá, co se tam psalo. (Alespoň některé mužské čtenáře, tatí?) Tak například bych svému dokonalému manželovi 2x měsíčně povolila vycházku s kamarády a jen 1x týdně bych po něm chtěla pomoc v domácnosti (spolužačka navrhovala i pomoc s dětmi, ale to bych si raději na starosti nechala já). Pochopitelně požaduji schopnost opravit rozbité věci v domácnosti, já bych spravovala tak maximálně ranou kladivem či kopancem... Samozřejmě musí muž svou ženu ujišťovat o jeho lásce a o tom, jak se mu líbí. Ale zase ne moc často! Když jsem na tabuli viděla jeden z možných začátků našich vět "Make sure you never/always" – ujisti se, že nikdy/vždycky, okamžitě mě napadla krásná věta: Ujisti se, že nikdy svou ženu neoslovíš jiným ženským jménem, než je to její. Jo, to by bolelo, pánové! A zcela nepostradatelná role je schopnost svou ženu povzbudit a rozveselit, když nálada poklesne. A úkol ne vždy zcela jednoduchý: nedělej nepořádek (alespoň, když tvá žena právě uklidila). Na žádost mé spolupracovnice musí správný muž ještě pravidelně cvičit a vydělávat hodně peněz, aby své rodině mohl dopřát pohodlí. Tak to jsem opravdu zvědavá, jak to jednou v manželství povedu já... (*smile*)

Po angličtině jsme měli pauzu na oběd. Ovšem jídelna byla nacpaná a navíc Raphaël zas někam zmizel! Rozhodla jsem se takticky zajít do CDI. Otevřela jsem knihu a začetla se, ovšem nenápadně sledovala dění okolo sebe.

K ničemu. Když jsem se po půlhodině smutně zvedla, že ho tam nikde nevidím, tak půjdu asi sama, málem jsem o něj zakopla. Jej, TPE? To bylo první, co mě napadlo, když jsem viděla, že na něčem pracuje na počítači. Mou domněnku potvrdil. Ani nevím jak, nějak jsme se domluvili, že půjdeme na oběd až ve 13.h., spolu. Tak jsem se ještě na půlhodinky posadila a už o něco soustředěněji četla (přesto jsem to hlídala, jestli mezitím vážně neutekl).

Naštěstí nikoli, hurá, oběd ve dvou! Jaká romantika! Jo, kéž by! Hlavně když jsem mu vykládala, jak budu v Čechách trpět. Kdepak hlavní jídlo, salátek, dezert, jogurt, bageta... U nás to není taková hostina. (Ale zase je to sranda s kamarádkami – které mi tu dost chybí). U oběda jsme probíraly obědy. Jak příhodné. Pak jsme opět zamířili do CDI a nakonec na odpolední hodinu ekonomie. Cestou konečně padla zmínka o prázdninách. Evidentně jsem tu jediná, kdo neskáče jak blecha, když si uvědomí, že je zítra poslední den. Jo, prázdniny no, tvář zůstává kamenná. Ovšem při zvonění se výraz mění (zaprvé ten zvonek je tu fakt příšerný, úplně to trhá uši; zadruhé to znamenalo konec hovoru o prázdninách, který budu muset znovu navázat ještě zítra!).

Ekonomii jsem přežila a vydala se dnes na poslední hodinu (kterou Raphaël nemá, takže vás nebudu napínat, domů jsem jela sama) – španělština. A testíček. Nepravidelná slovesa. Přesněji řečeno opakování toho testu, kde jsme měli 5 slovesných časů, z nichž jsem neznala ani polovinu. Světe, div se, měla jsem na to asi 3 dny. Normálně se ta gramatika procvičuje týdny (my se s jedním minulým časem v české škole patlali měsíc! – a stejně to nikdo neumí, až na mě!!). Ano! Já se to fakt naučila! Odevzdala jsem učiteli zcela popsaný papír a jsem si jistá, že drtivá většina je i správně! Hurá! Tak, trochu vychladneme, tady dnešní úspěchy končí.

Vrátila jsem se do domu Stéphanie, trochu si odpočinula a vyrazila opět do školy. Přeci na kurz tance. Jenže ouha, nikde nikdo! (A ano, jsem si jistá, že jsem byla u správné budovy). Nakonec jsem tam potkala jednu paní, která mi potvrdila, že jsem sice v budově M a že se tam v přízemí může něco takového konat, ale víc nevěděla. Navíc když jsem zkusila dveře, bylo zamčeno. Čekala jsem tam skoro půl hodiny a pak se smutně odebrala domů. Tak tady to vážně nevyšlo. Ještě mám v počítači uložený návrh e-mailu, který bych mohla poslat jedné taneční škole tady v Angers (zda bych se tam mohla přijít podívat). Bylo by to sice placené, ale aspoň nějaká záliba... Uvidíme.

Pak už jen večeře – dneska po 3 dnech i se Stéphanie, už se cítí lépe (byla totiž nemocná) – úkoly a zasloužený spánek. Konečně se mi podařilo dokončit úkol z fyziky na leden a odeslat ho své české profesorce. Možná tam bude pár chyb, ale s tím už se opravdu nehodlám trápit...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře