Středa 6.4.2011

7. duben 2011 | 20.51 |

Sice noční probouzení pořád přetrvává (vážně nevím proč), ale dnes jsem se ráno probrala asi 10 minut před budíkem, takže ve finále to vstávání nebylo tak tragické. Zajímavé bylo, když jsem v autobuse potkala stejnou řidičku jako včera, která na mě koukala trochu nechápavě, když jsem jí ukázala kartičku na MHD koupenou před týdnem a platící do konce srpna, přestože jsem si včera kupovala lístek... No jo no, holt mám taky někdy hlavu děravou. Ale přiznám se, že na to, kolik informací se tady do ní snažím vstřebávat (francouzština a všechny věci z fr. i české školy, informace o chodu domácnosti v domě Stéphanie, do toho ještě finština a ruština...), vypouští toho docela málo!

Dnes jsme začínali španělštinou. Bavili jsme se především o filmu, který jsme viděli před dvěma týdny (minulý týden jsme španělštinu neměli, protože to byly ty dva školní výlety) a také o tom, že nám od konce dubna hodně hodin bude odpadat, takže je třeba teď trochu pracovně přidat, no skvělý!

Další byla povinná angličtina, takže klasicky pohoda, i když dneska jsem se nad profesorkou slitovala, a tak na 50 % jejích otázek odpovídala jenom moje maličkost...

Potom byla matematika. Nechápala jsem, proč se před hodinou každý učil a s někým dalším diskutoval probírané téma. My budeme psát test?, ptám se Raphaëla. Odpověď je kladná. Tys o tom nevěděla? Pokrčím rameny, je to jen matika! A jestli nebudu mít plný počet bodů, tak si vážně půjdu frapper la tête contre le mur (omlátit hlavu o zeď, tuhle užitečnou frázi jsem objevila při čtení té Kunderovy knížky!). Zadání totiž bylo jenom číselné, takže jsem mu rozuměla perfektně a ty příklady byly fakt jednoduché. Ale znáte to, pro mě je + nebo - otázka toho, co mě zrovna v tu chvíli napadne první...

Protože se Raphaël chtěl připravit na odpolední disertační práci z dějepisu, vydala jsem se do jídelny sama. Naštěstí se nade mnou slitovala jeho banda, která mě přizvala mezi sebe. Sice jsem s nimi neprohodila víc než jednu větu, což byl můj dotaz, jestli dnes hraje Chelsea s Manchester United – ano, většina jejich konverzace se točila okolo fotbalu, takže nebyla moc velká šance, abych se zapojila, i kdybych rozuměla.

Potom byla francouzština pro cizince. Tentokrát jsme koukali na nějaký film. Napůl kovbojka, napůl detektivka, je to černobílé a ještě k tomu bez jakýchkoli titulků (ani ty francouzské nemáme), takže tomu moc nerozumím, tudíž pro mě absolutně nezajímavé... Po hodině jsme se s Kaiou usadily na zídce před budovou J a krátce konverzovaly, ona si pak četla nějakou knížku, já zas své poznámky na dějepis, až nastal ten pravý čas a odpolední vyučování započalo...

Z dějepisu jsme měli dvě možná zadání: napsat nějakou kompozici na téma v čem byla I.

světová válka nová, nebo podle dokumentů (tak oni říkají článkům, obrázkům, grafům apod.), které jsme dostali, odpovědět na 4 otázky a pochopitelně to napsat jako nějaký souvislý text. Nakonec jsem si vybrala možnost číslo dvě. Sice bylo potřeba, abych si ty dokumenty nejdřív přeložila, ale díky oněm otázkám jsem měla alespoň jakýsi plán, podle kterého jsem mohla psát a nemusela se tak bát, že se do svých myšlenek zamotám. Výsledek? 20 minut před skončením 2. hodiny jsem měla 3 A5. Ano, moji spolužáci se sice pohybovali ve formátu A4, ale myslím, že i tak je to na mě docela výkon. Když nám profesorka oznámila, že, kdo je hotov, může odcházet, já a Raphaël jsme se zvedli mezi prvními. Vypadala opravdu potěšeně, když jsem jí také přinesla svůj papír a hned se dala do čtení. To už jsem raději volila útěk ze třídy.

Dnes se mi konečně poštěstilo jet domů s Raphaëlem. Tenhle týden nám dosud nevyšel ani jeden oběd a ta cesta až dnes. Klasicky jsme jeli přes centrum a potom směrem na Trélazé. Ovšem hovor dnes nějak vázl, mám vážné podezření, že ani on nějak nevěděl, o čem mluvit a já v zoufalé situaci nadhazovala asi trochu zoufalá témata. Příklad: já: líbí se Ti Titeuf (taková kreslená fr. postavička), R: jasně, já: myslím, že je teď s ním i nějaký film, R: aha, super, já: chtěla bych ten film vidět, R: a kdy ho začnou dávat?, já: datum přesně nevím (v tu chvíli projížděl autobus s plakátem, takže to se záhy změnilo), aha, tak prý je v kinech ode dneška... A tím to skončilo. Tak jsem zvědavá, jestli se mi podaří tady sehnat někoho, kdo by se mnou šel. Následovalo dalších 10 minut mlčení, které jsem prolomila já asi 5 minut před zastávkou, kde vystupuji. Takže klasika jsme se trochu zapovídali a já zas přejela. Tentokrát však jenom jednu. Každopádně doufám, že zítra to půjde lépe!

Odpoledne jsem v domě Steph odhodila kabát (je dost protivné, že se ráno teploty pohybují sotva okolo 10°C a odpoledne stoupají přes 20!), natáhla krátké kalhoty a světle modré triko (fakt, černý jsem měla jenom tenisky!) a vyrazila ven. Nejdřív jsem šla do knihovny, kde jsem vrátila Božského Bruce a tentokrát si půjčila nějaké fantasy, přeci jen bych neměla opomíjet žádný žánr! Pak jsem ještě vyrazila do Intermarché. Měla jsem chuť na sladké + bylo horko = chce to zmrzlinu! No to je sice paráda, jenže v Intermarché neprodávají zmrzliny po jedné! Prostě tam jsou v mrazících boxech vyskládané krabice, takže si Cornetto koupíte jen po 10! Jediné, co jsem tam objevila v porci pro jednu osobu, byl nějaký ledový ovocný krém. K mému štěstí měli hrušku! Poslední! A nakonec to ani nebylo tak špatné a hlavně to příjemně osvěžilo! Kromě toho jsem doplnila výbavu a nakoupila si věci jako opalovací a tělové mléko, abych tedy mohla využít toho francouzského slunce a zase nedělat čest svému znamení horoskopu (Rak – červená -> spálená kůže).

Teď jdu ovšem zalehnout, ještě zítra to holt musím vydržet vstávat na 7., pak konečně budu mít příležitost se trochu vyválet... Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře