Neděle 27.2.2011

26. březen 2011 | 19.19 |

Dnes jsem pokračovala v aktivním flákání. Zato Nadia se Stéphanie se daly do úklidu. Mně se zatím můj pokoj zdá být v dobrém stavu, tak jsem raději otevřela učebnici angličtiny. K obědu jsem si klasicky ulovila kousek bagety a přemýšlela, jestli odpoledne nepůjdu ven. Tady jeden nikdy neví, chvíli se to tam mračí, chvíli svítí sluníčko. Než jsem se rozhoupala, převážily mraky a spustil se liják. Bylo rozhodnuto.

Zůstala jsem v domě a dala se do dalších úkolů a také trochu do psaní. Odpoledne jsem si našla i půlhodinku na nějaké protažení a cvičení. Měla bych konečně poslat e-mail té taneční škole a informovat se o kurzech ve městě, když to nevyšlo v lyceu!

Zato vyšlo něco jiného. Dnes jsem dostala zprávu, že některé mé pohádky uveřejnili v jedné internetové knize! Není to sice kdovíjaký bestseller, ale pořád tam byla jistá kritéria, která má tvorba musela splnit. Mám z toho ohromnou radost a pochopitelně chuť psát dál a také dál zkoušet svá dílka nabízet světu, třeba z toho jednou něco vzejde...

Okamžitě jsem se dala do psaní mailů, rodina, kamarádky. Konečně se mi dnes ozvaly Petra s Lenkou. Hned jsme všechno probraly, zdrbly, ovšem to nejlepší si necháváme na můj pobyt v Praze.

Také jsem si našla čas a konečně dopsala e-mail pro Radvanovou. I jí jsem se zmínila o svém literárním úspěchu. Hned mi odpověděla, že za e-mail děkuje a že si pohádky ráda přečte. Bohužel jenom dvě, ale i to se počítá, ne? (Zmínila jsem se jí i o zdejších hodinách biologie, kde v testech díky ní nasbírám i polovinu bodů, přestože skoro nerozumím, kreslit schémata ještě umím).

Večer mě začalo pobolívat v krku. Teď píšu, skoro němá. Zítra mě tedy čeká další bojový úkol: pokud se to nezlepší, vyrazit do lékárny a domáhat se Strepsils. Jen doufám, že to znají (a pod stejným jménem). Jedna je určitě hned vedle školy, druhá tuším v Intermarché, ovšem tím si nejsem jistá. Myslím, že to bude opět počasí, kdo rozhodne, kam se vydám, ty zdejší lijáky opravdu nejsou nijak příjemné!

Teď se ještě chvíli půjdu prokousávat dobrodružstvími Sherlocka Holmese ve fr. (už mě nebaví pořád číst knížky pro dětičky) a potom snít o domově svém... (Je to hrůza, o ČR se mi tu zdá teď skoro každou noc, a když se ráno probudím, tak chvíli nevím, kde vlastně jsem a co se mi zdá a co je realita). Domov a všechno tam mi moc chybí, ale nestěžuju si, tady to opravdu není tak zlé, a když počítám týdny do svého odjezdu (myslím teď spíš toho červnového), je to proto, že si přeji, aby jich zbývalo ještě trošičku víc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře