Pondělí 28.2.2011

26. březen 2011 | 19.19 |

Bolest v krku se moc nezlepšila, tak jsem si naordinovala celodenní odpočinek v posteli. Konečně jsem se pustila do té fyziky, také si chvíli luštila fr.osmisměrku a vyhledávala si z ní slovíčka, která jsem neznala. (Ne že bych potřebovala vědět, jak se fr.řekne zednická lžíce...). V poledne jsem vyrazila dolů a zjistila, že lednice zeje prázdnotou a bageta ze včerejška je jako kámen. Vzhledem k tomu, že jsem si také chtěla koupit lék na bolavý krk, vydala jsem se proto do Intermarché.

Doplnila jsem zásobu sušenek, koupila si sandwich a poté zamířila do lékárny (naštěstí jsem nemusela až ke škole, opravdu je i vedle marketu). Měla jsem štěstí, tady totiž Strepsils znají pod stejným jménem jako my (i když pochopitelně s fr.výslovností), a tak jsem zaplatila 5,40€ a vydala se zpátky do domu. Před obchodem začalo lehce kapat. Poprosila jsem ty nahoře, ať ještě 5 minut počkají a zrychlila krok. Měla jsem to jen tak tak.

Opět jsem zalezla do postele (ano, ten sandwich jsem snědla tam, jsem prasátko, já vím, ale zítra tu stejně budu luxovat). Chvíli jsem něco dělala na notebooku, chvíli si četla. Chvíli se nudila. Pak jsem začala surfovat po internetu a opět zatoužila po vlastních webových stránkách. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží tentokrát. Každopádně můj dnešní výtvor si můžete prohlédnout zde: www.cayenne.mypage.cz . Postupně tam přidám i další zápisy, svá literární dílka, další fotky. Uvidíme. V notebooku těch materiálů zas tolik nemám, bohužel.

Když mě přemohla únava, také jsem se rozhodla se chvíli odpoledne prospat (což znamená, že zas nespím večer, ach jo). Probudila jsem se okolo půl šesté a zaslechla, jak zvoní telefon. Fuj, kdykoli tu zvoní telefon, mám strach, že volají z Education en France. A tentokrát jsem se bohužel trefila. Když však Stéphanie zavolala Nadiu, trochu jsem si oddechla. Ovšem radovala jsem se předčasně, místní milá paní koordinátorka (ano, ironie) totiž chtěla poté mluvit i se mnou. Jak se mi daří. Fajn, trochu nemocná, nemůžu moc mluvit. A daří se vám dobře? Jo, je to fajn. A vaše rodina? Jo, dobrý. Nemáte s nimi žádný problém? Ne, pohoda. Jsou milí? Jo, jasně. Vycházíte s nimi dobře? Jo, bez problému. Takže se vám u rodiny žije dobře? Jo, je to fajn. Asi takhle vypadal ten rozhovor. Stupidní a neustále se opakující téměř stejné otázky. Pak však přišla studená sprcha: víte, že vám vaši cestu do Prahy agentura zamítla? Cože?! Je to definitivní? Byla jsem z toho v šoku. Tolik jsem se těšila, všechno zařízené. Ano, máte už koupenou letenku? Budete ji muset stornovat. Bože můj! Že prý můžu odjet až po 3 měsících pobytu, ale v březnu to bude teprve 8 týdnů. Můžete jet domů o prázdninách v dubnu. A kdybych nejela v dubnu, ale jela teď? Prostě hrůza. Skoro jsem jí nerozuměla, ona mně taky ne (a to už zas tak hrozně nemluvím), měla jsem chuť jí ten telefon za neustálé pitomé dotazy omlátit o hlavu a sama do něčeho kopnout.

Tohle mi přece nemohou udělat!

Nakonec ještě chvíli mluvila se Stéphanie, která se zdála být na mé straně. Potom prohlásila, ať se neznepokojuju a já se dala do psaní zpráv do ČR. Napsala jsem babičce, naštvaná, že vůbec něco o mém odjezdu říkala, kdo by se to dozvěděl? Až potom jsem zjistila, že jsem se unáhlila. Že celý den volala na všechny strany, aby mou cestu "zachránila". Takže já vlastně byla poslední, kdo se o tom dozvěděl. Perfektní. A navíc, slavná koordinátorka má v sobotu konečně přijít na návštěvu, takže ano, ještě štěstí, že jim o tom vlastně babička řekla, protože jinak by to byl asi ještě větší průšvih. Tak doufám, že mi cestu buď povolí, nebo se do té doby zvládnu uklidnit. Raději to první...

Horší bylo, že když jsem šla večer prostřít stůl, Stéphanie říkala, že je to sice pitomé pravidlo, ale že s tím nic udělat nemůže. To snad není pravda! Že prý asi zítra budu muset jít na nádraží pokusit se vrátit lístek na TGV (nebo možná až ve středu). Teď jsou z toho všichni přešlí a každý čeká, jak to dopadne. Vše se snad vyjasní zítra. A snad mi štěstí bude přát a cestu nakonec povolí. Nezbývá než doufat...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře