Úterý 1.3.2011

27. březen 2011 | 12.36 |

Dnes ráno jsem se konečně dostala k rozřešení Sherlockova případu a dokonce jsem ve fr. i pochopila, jak to všechno dopadlo! Pak jsem sešla dolů pro něco malého k snídani a pustila se do úkolů. Maličko jsem poklidila v pokoji a po poledni se vydala do města.

Vystoupila jsem nedaleko hradu, kde je turistické informační centrum. Plánovala jsem tam zajít už několik týdnů a dneska jsem se konečně odhodlala. A že byste neuhodli, co tam prodávali! Suvenýry! Hurá! Tak jsem hned koupila mámě klasicky magnet, bráškům figurky vojáků, Lukášovi draka a ještě několik pohledů. Paní u pokladny se mě zeptala, jestli to jsou dárky. Já netušila žádnou zradu, tak jsem přiznala, že ano. A ona to začala balit! To je samo o sobě hezké, zabalila je moc pěkně, jenže trochu neskladně! Já to všechno budu muset nějak zmuchlat do jedné hromady a nacpat do batohu. Bohužel ozdobný papír vzal po návratu do domu Stéphanie za své, ale pro jistotu jsem si tu zbytky nechala, jeden nikdy neví a vyhodit to můžu kdykoli (ale třeba zrovna zítra budu potřebovat barevný papír, znáte to...).

Poté jsem zamířila k samotné pevnosti, procházela jsem se okolo hradeb (z jednoho místa je tam opravdu krásný výhled na západní část města a řeku). Také jsem si dodala odvahu a nakoukla za vstupní bránu. Tak jsem zjistila, že děti do 18 let mají vstup zdarma, stejně tak i handicapovaní a dospělí si holt zaplatí 6€. Bohužel na průvodce v češtině můžeme zapomenout. Ale mohla bych se pokusit z nich vymámit alespoň nějaký papír ve francouzštině a potom mámě a Martinovi překládat. Uvidíme.

Nakonec jsem zamířila jakousi neznámou křivolakou uličkou dál do centra města. Minula jsem další z mnoha kostelů, nějakou věž a došla až na takové malé náměstíčko, kde stojí (jak jsem včera zjistila) nejstarší dům v Angers. A v tom domě sídlí obchod s ručně dělanými výrobky a dekoracemi. Různé figurky ze skla, šperky, nádobí a také tapiserie. V pevnosti je totiž údajně nějaká expozice velkých tapiserií, a tak se tu tento výrobek stal takovým symbolem. A pro mě vynikajícím dárkem, který mohu přivézt do Čech (skladný a projde i do letadla).

Nakonec jsem se ještě prošla na hlavní třídu, kde jsem zaplula do obchodu s oblečením. Káply z toho nové černé plátěné kalhoty za 30€. A pak pomalu návrat domů.

Večer jsem si sedla a dala se do psaní. Konečně jsem poslala e-maily do dvou tanečních škol v Angers, abych se informovala o tom, zda by se u nich pro mne našlo místečko. A nakonec psaní nejdůležitější: SMS Raphaëlovi. Jak se má, co dělá, klasika. A potom, jestli by nemohl přijet do Angers a třeba mi tu ukázat nějaká zajímavá místa. Výsledek byl takový, že jsem ze svého nebeského kreditu, který jsem si tu omylem koupila hned 3€ zvládla utratit a na pátek si s ním domluvit odpolední procházku městem a možná návštěvu nějaké výstavy (ha, jsem šťastná jako blecha!).

Teď se jenom děsím, aby si slavná koordinátorka nevymyslela, že přijde právě v pátek, když v sobotu tu už nebudu...

Večer tu Stéphanie opět měla toho nového přítele. Dívali se spolu na televizi, kterou jsem perfektně slyšela až do svého pokoje. Ona už je Steph také trochu nahluchlá, jak jsem zjistila (což je fakt sranda, vzhledem k tomu, jak potichu já mluvím), a televize tu řve každou chvíli. Dneska mě z toho ale vážně bolela hlava. V půl deváté mě a Nadiu zavolala, že máme v troubě lasagne a že ona se vrátí pozdě v noci. Tak jsme hlavně ztlumily televizi, abychom se vůbec slyšely, nandaly si lasagne a opět se pustily trochu do rozhovoru.

Ptala se mě na problémy s Ed.en France. Říkala, že ani v jejím případě to nebylo tak jednoduché, že i ona se dozvěděla hrozně pozdě, kde vůbec bude bydlet a pochopitelně neměla ani tušení o tom, že tu žil Christian. O něm jsme se také bavily, že se s ním Stéphanie asi nadobro rozešla. Podle Nadii tu teď je lepší atmosféra. Já nemůžu sloužit, nebyla jsem tu tak dlouho, abych to mohla porovnat. Ale jsem ráda, že se nám opět podařilo prohodit pár slov a že tady "trpíme" společně. Přitom mě vlastně napadlo, že pořád přemýšlím, co přivézt z Prahy Raphaëlovi a přitom jí bych taky něco mohla koupit!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře