Čtvrtek 3.3.2011

27. březen 2011 | 12.37 |

Dnes jsem se probudila a objevila práci! Tak dlouho jsem si stěžovala, že nemám co dělat, až si pro mě táta něco vymyslel a sepsal do mailu. Tak jsem vstala, sedla a pracovala. Až jsem úplně zapomněla na čas! Ještě jsem honem napsala další cvičení z angličtiny (jde to pomalu, jak mám prázdniny, nikdo mě nehoní, tak se mi do toho tak nechce!) a vyrazila do terénu, přesněji řečeno do centra.

Tak tedy, v hotelu s rezervací počítají, všechno ok. Paní na recepci byla naštěstí velmi příjemná.

Potom jsem vyrazila do obchodů. Koupila jsem ještě nějaké suvenýry, hlavně další dvě ty malé tapiserie. Hrozně se mi líbí! A tentokrát jsem si ten obchod prošla celý (mají ještě spodní patro), jsou tam tak nádherné věci! Ale bohužel tak drahé a hlavně většinou také křehké...

Potom jsem zašla do dalšího krámku na náměstí Ste Croix, kde také měli suvenýry. A ano, rozhodla jsem se začít se učit místní názvy ulic, náměstí apod., protože je sice fajn, že vím, jak ty budovy vypadají, ale až se budu mít s někým dohodnout, kam se jde, bude to komplikované. Prodavačka byla milá, možná dokonce ani nepoznala, že jsem cizinka, i když, kdo jiný by tu chodil do krámků se suvenýry? Tak jsem nakoupila další dva pohledy (jen je ještě také někomu poslat...) a rozhodla se, kde nakoupím dárečky pro holky, je mi jasné, že Anička je po suvenýrech celá hladová. Bohužel si bude muset počkat, to pošlu až po mámě a Martinovi. Teď vážně promýšlím každou drobnost, kterou s sebou budu muset mít. Tak například, budu asi cestovat se svou hotovostní zásobou. Přeci tady jen tak v šuplíku v prázdném pokoji nenechám skoro 300€! A takových věcí se najde víc...

Nakonec jsem prozkoumala ještě jeden obchůdek, ovšem ten už byl, co se sortimentu týče, dost slabý, tak jsem se pomalu vydala domů. Pěšky až z centra, to znamená téměř 45 minut chůze, ale svítilo sluníčko, bylo opravdu příjemně (asi 12°C, ale na sluníčku určitě víc). Poslouchala jsem hudbu a přemýšlela o všem možném.

Po návratu jsem se ještě pustila do další práce na všech možných internetových "projektech" (myslím své a tátovy stránky, ještě články pro toho Lukášova kamaráda atd.) a také opět něco do školy.

Náhle jsem viděla, že mi ve spamech přibyl jeden e-mail. Ano, Martine, platí to i naopak – zařadilo ho to do spamu, protože byl francouzský. Že neuhodnete odkud? Z jedné z tanečních škol. Jenže ouha, číslo a příkaz: zavolejte mi. Alespoň jsem si mohla zredukovat svůj fr.kredit. Jenže zrovna to vzala schránka. Řekla jsem si, že to zkusím později, ale paní mě předehnala. Bylo to trochu složitější. Ale ne, náhodou, za celé 2 minuty a 22 vteřin jsme se zvládly dohodnout na tom, že tancování už tam bohužel začít nemůžu, ale že by se snad našlo alespoň nějaké cvičení, prý hodně blízké tanci, kam bych mohla chodit. V pondělí 19.45 – 20.45. Hned po prázdninách se tam mám přijít podívat na jednu hodinu a rozhodnout se, jestli se, zda se mi bude kurz zamlouvat. Tak teď jen ještě tu školu najít...

Jen co jsem mobil odložila a pokračovala s úkoly, ozval se znovu. Raphaël! Díky bohu, že na mobilu nemám video-hovor!! Každopádně zítra ve 14h10 před radnici. Výstava v muzeu Beaux-Arts (Krásná umění, dalo by se přeložit). Ale nějaký obrazy... Hlavně, že tam nepůjdu sama! Což mi připomíná, že musím včas obsadit koupelnu a na zítřek se zušlechtit, ať se mě chudák nelekne...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře