Sobota 5.3.2011

27. březen 2011 | 12.39 |

Dnes jsem vstávala okolo 8.h. a chystala se na cestu. Nervozita se opět dostavila. Asi o hodinu později jsem se s Nadiou a Stéphanie rozloučila, popřály mi šťastnou cestu a já vyrazila. Ještě jsem skočila do Intermarché koupit si sandwich k obědu (který jsem chtěla sníst v klidu na letišti) a potom autobusem jela na nádraží. Nakonec jsem dopátrala svůj vlak a zjistila, že se mám dostavit na nástupiště B. Ještě jsem se raději ujistila u průvodčího, protože na tabuli byla psaná jenom cílová destinace a já evidentně vystupovala o něco dříve. Každopádně směr byl správný a já v 10h38 opustila Angers. A hned se mi začalo stýskat, městečko, eh, město! mi po dvou měsících přirostlo k srdci.

Cestou jsem luštila křížovky nebo se dívala z okna. Najednou se vlak v nějakém městě zastavil a hlášením se ozvalo, že prý je nějaká porucha. Úplně jsem nerozuměla, ale zůstala jsem sedět, v klidu luštila dál a doufala, že to spraví co nejrychleji. Po nějaké době se vlak opět rozjel, ovšem pochopitelně nabral zpoždění, tudíž jsem svou cílovou stanici rozhodně nemohla poznat podle času na lístku (kde bylo 12h14). Ve 12h27 oznámili, že se blíží stanice Massy, tam jsem mířila. Ještě jsem se zeptala u paní vedle mě, jestli je tam blízko letiště a ona mi to potvrdila.

Tak jsem šťastně vystoupila a chvíli se rozhlížela. Stanici jsem moc nepoznávala, ale asi jsem se nacházela v jiné části, než odkud jsem v lednu odjížděla. Když jsem ovšem vylezla ven a zjistila, že okolo je jen jedno velké staveniště a nic, co by vypadalo jako letiště, začala jsem mít špatné tušení. Třeba je to nějaký kousek ještě autobusem, o kterém mluvila Stéphanie? Nakonec jsem se zeptala prodavačky v trafice. A na jaké jedete letiště? Orly? Ne, mířila jsem na Charles de Gaule. Koukala na mě jako na zjevení. Ale to je na opačném konci města, minimálně hodina a půl cesty! Já málem omdlela, měla jsem necelé dvě hodiny. Popsala mi, jak se dostanu na metro a já okamžitě vyrazila. Před budovou nádraží jsem zastavila ještě jednoho pána. Ten mě také poslal na metro (ale o něco lépe mi ukázal, kde je zastávka) a cestu odhadoval na 45 minut. Tak mi dodal naději, že to stihnu...

Po chvilce jsem se dostala na stanici metra a našla okénko, kde jsem si koupila lístek. Vysvětlila jsem (ten den už asi popáté), že jsem cizinka atd. a paní naštěstí byla velmi milá, všechno mi ukázala. Naštěstí jsem odtamtud mohla jet na letiště bez přestupu. Ovšem za lístek chtěla 11,20! No, co se dalo dělat. Tak jsem zaplatila a následovala další lidi na zastávku.

Po jejich vzoru jsem si označila lístek a sešla dolů na perón. Tam už nějaký vlak čekal. Ještě jsem se dalšího pána zeptala, jestli mě doveze na letiště CDG, on potvrdil, že ano (vlaky tam totiž mají více konečných, třeba něco jako metro ve Stockholmu, takže je třeba hlídat, kam jede, aby tři stanice před letištěm nezměnil směr!). Naštěstí ten přistavený opravdu mířil na letiště a po dvou minutách čekání se rozjel. Sedla jsem si hned naproti plánku a většinu cesty ho studovala. Také jsem si trochu pobrečela (přeci jen nervy pracovaly na plný výkon) a napsala pár SMS, přestože jsem věděla, že mi z Prahy nikdo poradit nemůže...

Asi po hodině se vlak přiblížil k letišti. Ovšem vyvstala další otázka: stanice Letiště CDG 1 a CDG 2. A teď, kde vystoupit? Zeptala jsem se paní vedle sebe, ovšem ta nevěděla. Poté jsem zahlédla dva turisty, kteří určitě na letiště také mířili, ovšem jejich jazyk jako francouzština nezněl. Navíc metro už se vyprazdňovalo, protože jsme se blížili ke konečné. Na druhém konci vagonu jsem zahlédla ještě jeden postarší pár s kufry. Zkusila jsem to tedy tam. Pán mi vysvětlil, že na Terminál 3 je lepší vystoupit na stanici č.1. Paráda, jen co to dořekl, všimla jsem si pečlivě rozkresleného plánku kousek ode mě...

Po hodině jízdy jsem tedy vystoupila a vydala se směrem k letišti. Naštěstí cesta byla dobře popsaná a označená a od metra se na Terminál 3 dalo dojít pěšky. Hurá! Bylo asi 14h15 a v 15h00 letadlo odlétalo, ovšem bylo třeba tam být alespoň půl hodiny předem.

Paní u odbavení jsem ukázala vytisknuté papíry z internetu, dostala jsem letenku a ujištění, že mi zbývá ještě 10 minut čas, abych se mohla najíst. Konečně oběd! Pak už jsem jen prošla celní kontrolou, hned také svým gatem, za kterým už čekal autobus, který nás odvezl až přímo k letadlu.

A tam mě letuška přivítala krásným českým "dobrý den". Fuj, bylo to za mnou. Praho, očekávej mě! Letadlo bylo poloprázdné a navíc většina pasažérů hned usnula. Já si ještě počkala na další sandwich a pak následovala jejich příkladu. Říkala jsem si, že mě změna tlaku při poklesu před přistáním probudí. Ha, probudil mě až náraz na zem. Na českou zem. České letiště. Praha. Domov. Super!

Tentokrát jsem už sebevědomě vykráčela z letadla a následovala šipky EXIT – VÝCHOD. Bylo to skvělé, vidět a slyšet okolo sebe zase češtinu! Zakrátko jsem se sešla s mámou a Martinem, na nedaleké pumpě ještě s tátou. Prohodili jsme pár slov a domluvili se na setkání následující den.

Pak jsme konečně dorazili na sídliště. Jů, šedivá, špinavá, ale MOJE Praha. Je to zvláštní, být doma. Skoro nic se tu nezměnilo, jako bych vůbec neodjela. Máma mi vylíčila všechny novinky, zjistila jsem, že stolní počítač stále funguje a zvládá moje tempo práce. Ještě jsem si našla čas na jeden pečící pokus, který bohužel nevyšel, jak měl (ale aspoň ho hezky vonělo a kupodivu je to docela poživatelné).

Nakonec jsem večer zvládla ještě jednu oslavu a v 0h30 se konečně svalila do tvrdé, plyšáky vystlané, ale SVOJÍ postele. Dobrou noc!

PS: moje cílová stanice letiště se jmenovala Massy CDG. Já vystoupila na pouhé Massy, což (jak jsem zjistila), je čtvrť v jižní části Paříže (letiště je na SV). Voila, justement le hic! (V tom byl ten háček).

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře