Úterý 8.3.2011

27. březen 2011 | 12.40 |

Dnes jsem tvrdě začala první školní den. Vlastně to byla taková krásná rutina. Ráno vstát, rozčílit se kvůli mámě, která mi rozepnula rukávy u košile a já nemohla přijít na to, jak je zase zapnout. A to jsem si ji na sebe zrovna dneska chtěla vzít! Prala jsem se s tím skoro půl hodiny. Pak jsem nestíhala, snídala zase při pobíhání po bytě, na poslední chvíli sháněla věci všude možně a do školy vyrazila trochu později. V překladu: byla jsem tam jenom 2 minuty před otevřením, místo obvyklých 5 minut, holt jsem trochu vyšla ze cviku (*smile*).

V šatně jsem akorát potkala Petru. Společně jsme vyrazily na obvyklé "kolečko" po chodbách. Po chvíli jsme u šaten potkaly i p. prof. Zubíka. Byl přímo v šoku, co tam dělám?! (Jako všichni ostatní, kterým jsem neřekla, že přijdu). Tak jsem vysvětlila situaci, poreferovala mu o tom, že Čechům, co se týče matematiky, dělám dobré jméno (což ho evidentně potěšilo) a zas vyrazila.

Doufala jsem, že mi Péťa ukáže svůj nový objev. Člověk na chvíli odjede a ona zas roupama neví, co by. No, opravdu nic se nezměnilo.  Ještě k tomu si tentokrát vybrala nedochvilníka! Musely jsme totiž už jít na hodinu, takže si budu muset počkat až do června, abych ho mohla zhodnotit.

Hned první hodina byla francouzština. Bohužel jsme tam pozadu, jako obvykle, tak na moje líčení moc prostoru nezbylo. Udělali jsme nějaká cvičení, občas profesorka vyvolala i mě, nakonec jsem v pár minutách něco málo o své škole řekla, ale čekala jsem, že budu mluvit víc. Tak možná v tom červnu (to už snad také budu mluvit lépe).

Následoval tělocvik. A ještě k tomu jsme byli spojení s klukama. Lenka mi půjčila boty, takže jsem mohla cvičit také, klasicky voleyball. Doufala jsem, že si to trochu nacvičím, když s tím máme po prázdninách začít ve fr. škole. Ovšem to jsem opomněla, že je to moje třída. Jsme holt parta lenochů, pořád se smějeme tomu, že míč lítá, kam se mu zachce, ale úroveň hry jaksi... nic moc.

Ještě jsem se zdržela na hodinu angličtiny. Podle paní profesorky práce, kterou dosud odvádím, bude stačit. Tak uvidíme, jestli si na mě vymyslí ještě něco, až se vrátím. Jinak jsem ráda, že z eseje, kterou jsem psala za leden (ale na II. pololetí) mám 1-, sice o fous, ale spokojenost.

Potom jsem šla na Lužiny, ke kadeřnici. Bohužel ve středu už volno neměla, tak jsem přišla o jednu hodinu češtiny. Co se týče účesu, je to docela změna. Sama ta paní, která mě stříhala, byla překvapená, že to chci zkrátit o TOLIK (mám to po ramena). Ale už jsem to potřebovala. Jsem zvědavá, co tomu řeknou ve Francii. (Ano, hlavně názor jedné osoby mě zajímá, stejně tak jako to, jestli si toho vůbec všimne, holt je to kluk a ti mají jisté vlastnosti stejné, ať žijí kdekoli).

Nakonec jsem se ještě stihla vrátit na druhou hodinu češtiny.

Probírali jsme publicistický styl, zrovna to, co mi moc nejde. Ale uvidíme, poslední dobou ráda zkouším nové věci. A taková reportáž na téma fr. školství, kterou mi p.prof. zadala, by mohla být zajímavá.

Ještě jsem si s holkama drze skočila do jídelny na oběd (vzala jsem si polévku) a nakonec jsme se rozloučily a já s Lenkou vyrazily k metru. Ta se potom rozhodla, že mě doprovodí na Anděl, kde jsem chtěla Raphaëlovi něco koupit. Místo toho jsem objevila knížku českých receptů, která by mohla zajímat Stéphanii. Pro Nadiu mám od mámy nějaký náhrdelník a Raphaëlovi jsem nakonec vybrala 77 pražských legend (pochopitelně ve fr.). Jen doufám, že mě z toho nebude zkoušet, protože všechny rozhodně neznám. A také pochopitelně doufám, že se mu to bude líbit! Sranda je, že i Martin Stéphanii koupil nějakou knížku o Praze. Budeme vypadat jako knihomolové! A vzhledem k současné situaci, kdy se má zvyšovat to DPH, to působí zvláštně (ale to ve Francii neví, co u nás zas vymýšlí za kejkle, tam bych tu knížku s recepty, která tady stála 150,-, koupila za 3, max. 4€).

Pak už nezbylo, než vyrazit k domovu. Rozloučila jsem se tedy i s Lenkou a zamířila na své šedivé a špinavé sídliště.

Podařilo se mi udělat několik úkolů do české školy (jak mám ty učebnice nafocené, tak je to hrozné pořád zvětšovat, něco na tom obrázku hledat, někdy je to rozmazané; když ji mohu vzít do ruky, prolistovat, napsat si poznámky, je to podstatně pohodlnější; bohužel už teď mám strach, že se v červnu na cestu domů nesbalím). A zítra cestovní horečka propuká nanovo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře