Čtvrtek 10.3.2011

27. březen 2011 | 12.41 |

K snídani jsme si dali obložené bagety a pomalu vyrazili do města. Nejprve jsme se zajeli podívat na dům Stéphanie, poté k mé škole, kterou Martin důkladně nafotil. A pak to začalo, focení každých 5 vteřin, fotečka zleva, fotečka zprava. Tohle je zrovna věc, která mi tu ty dva měsíce opravdu nechyběla!

Nakonec jsme se rozhodli vydat k hotelu. Jenže ouha! Centrum města je jedno velké bludiště jednosměrných ulic. Několik minut jsme bloudili a pak Martin zastavil u kraje a já vyběhla do hotelu na recepci zjistit, kde můžeme zaparkovat.

Paní tam je naštěstí velmi milá, dala mi plánek centra, zakreslila, kde je hotel a kde jsou dvě možnosti podzemních parkovišť. Od jednoho jsme byli jen pár metrů. Tak jsme tam šťastně zajeli, zaparkovali a zjistili, že parkovné je poněkud vyšší, než jsme očekávali, ovšem neměli jsme na výběr...

Vzhledem k tomu, že pokoj ještě nebyl připravený, vydali jsme se na procházku do města. Hehe, obchody byly ještě zavřené, tady se totiž otevírá až v 10h dopoledne! Ano, Francouzi si rádi pospí. Naštěstí zbývalo posledních pár minut, a tak máma mohla brzy navštívit zdejší Yves Rocher a Sephoru. Musel na nás být docela zajímavý pohled, já pořád tu francouzštinu trochu lovím (do plynulé řeči to má pořád daleko), a máma, ta se zas otočí na prodavačku a spustí na ní česky. Mezitím se chudák prodavačka otočí na mě a se zděšeným výrazem v očích se mě ptá, co máma říká. Přestože jsem jí to dneska alespoň 5x vysvětlila, že ta prodavačka nerozumí a rozumět češtině prostě nebude, v dalších obchodech zas s klidem pokračovala po svém...

Po prohlédnutí prvních francouzských obchodů jsme zamířili do místní středověké pevnosti Château d'Angers. K našemu milému překvapení jsme měli vstup zdarma (mně nebylo 18, máma jako neslyšící a pokladní Martina vzala jako její nepostradatelný doprovod). Pevnost je opravdu ohromná, s překrásnými zahradami. Konečně jsem zhlédla tam vystavenou sbírku tapiserií s apokalyptickou tématikou, takže se zdá, že Raphaël bude mít nějaké téma, které by se mnou mohl konzultovat (už několikrát se mě ptal, jestli jsem tam byla a vždycky jsem ho musela zklamat negativní odpovědí). Poté jsme si ještě udělali krátkou procházku po hradbách (ze kterých je krásný výhled na město) a vydali se na oběd do pizzerie.

Potom jsem ještě chtěla projít nějaké obchody se suvenýry, jenže bylo po 13h a tady je polední pauza běžně od 12h30 do 14h30 (u nás by si ji delší než půl hodiny nikdo nedovolil ). Tudíž jsme zamířili na parkoviště pro tašky a poté k hotelu, který už byl na nás připravený. Ještě jsme lámanou francouzštinou a angličtinou domluvili pár technických záležitostí s recepční a poté se odebrali na pokoj. No, moc se tam máma s Martinem roztahovat nemohli (a měli tam postel stlanou tím fr. způsobem), ale měli tam vše, co nutně potřebovali a na jejich krátký pobyt v Angers to stačilo.

Martin byl po cestě hodně unavený, tak jsme ho zanechaly svému osudu a vyrazily s mámou do obchodů. Mamince se totiž zalíbila jedna košile, kterou jsem si tady koupila, a od toho, aby mi ji vzala, mě zachránilo jenom to, že nemá šanci ji natáhnout přes svůj (v porovnání s mým) vyvinutější hrudník. Ale musely jsme najít nějakou jinou. Bohužel hledání skončilo spíše neúspěchem. Já si teda koupila nové náušnice a ještě takovou halenku, která se dá hodit přes nějaké tričko (třeba přes nějaká ta tílka, co jsem si tu koupila už v lednu). Máma si nakonec vybrala alespoň sluneční brýle.

Odpoledne jsme se zastavily i v obchodech se suvenýry, ale nějak jsme nic nevybraly. Snad příště. Pak jsme se vrátily zpět k hotelu, já si chvilku odpočinula a pak jsem popadla svou tašku a odplazila se na zastávku autobusu, směr dům Stéphanie. Ta zrovna doma nebyla, zato Nicolas a Nadia ano. Jeho jsem jen pozdravila, s Nadiou jsem prohodila pár slov o svém pobytu v Praze a cestě. Nakonec se mě zeptala, jestli si půjdu na chvíli lehnout. Jo, to byl dobrý nápad. Ještě jsem zkontrolovala pár věcí na internetu a plácla sebou do postele, vedle Márinky (ta mi v Praze opravdu chyběla, bohužel se do batohu nevešla). Usnula jsem skoro ihned a o hodinu později zvonící budík jsem rovnou posunula. Jenže to už se Stéphanie vrátila a volala na mě. Měla za to, že se máma s Martinem přijdou podívat dnes. Nějaké nedorozumění, vysvětlila jsem, že až v sobotu. Každopádně pas de problème, se sobotou se v pohodě počítá. Stejně jako s mojí účastí na večeřích.

Pak jsem si dala sprchu (opravdu, ta pražská vana mi tu už dnes moc chyběla), pomohla Nadie prostřít a pustila se do úkolů. Ty francouzské jsem ani nezačala a čas už se rychle krátil. Jenže já musela dodělat ještě fyziku a matiku, abych mohla domů poslat staré (probrané) učebnice (nové jsem si přivezla). Takže jsem stihla napsat pár řádků a pak se odebrala dolů na večeři.

Vysvětlila jsem Stéphanie, že zítra jedeme do Nantes a v sobotu do Saumuru, že tedy rodiče přijdou na návštěvu v sobotu odpoledne a že pro mě denní program vymýšlet nemusí, ovšem na večeři ať se mnou počítá.

Pak jsem ještě skočila nahoru pro své dary, Nadie jsem dala ten náhrdelník od mámy, Stéphanie knížku českých receptů a Nicolasovi puzzle. Všichni vypadali spokojení, zvlášť Stéphanie, že jsem měla vynikající nápad, hned si tam hledala nějaká jídla, která u nás ochutnala (myslím, že nějaké telecí)...

Nakonec jsem se omluvila, že jsem hrozně unavená, (což nikoho nepřekvapilo vzhledem k tomu, jak dlouhou cestu jsem měla za sebou), a tak jsem se rovnou odebrala nahoru, honem dopsala své resty, zalezla do postele a SPALA!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře