Sobota 12.3.2011

27. březen 2011 | 12.42 |

Dnes ráno jsem klasicky vyzvedla mámu a Martina v hotelu, zaskočili jsme ještě pro krabičku Kinder vajíček se Šmouly a poté mohli vyrazit na dlouhý výlet, který na dnešek Martin naplánoval.

Nejprve jsme jeli na zámek Chenonceau, jeden z nejnavštěvovanějších zámků na Loiře. A musím uznat, že zámek byl opravdu překrásný, i já jsem tam udělala pár fotek. A doslova nás šokovalo, když se mě na pokladně paní zeptala, z jaké jsme země (aby nám dala nějaký psaný text jako průvodce), mávla jsem rukou, že nic, že jsme z Čech, a chtěla už jít, když ona mne zarazila: ale ano, českého průvodce tady máme! Vytřeštila jsem na ni oči, no jo, fakt! Super!

Radovali jsme se trochu předčasně, neboť český průvodce byl plný překlepů a chyb, ale ve finále vcelku srozumitelný a leccos nám o zámku prozradil.

Potom jsme se vydali do jedné z oblastí tzv. troglodytů. Nevíte, co to je? Pak vás uklidním, já se o tom dozvěděla náhodou, když mi Stéphanie vnutila k přečtení nějaké knížky o Angers a já začala tou nejmenší a s nejvíce fotkami - týkala se právě tohoto úkazu. Tak tedy troglodyty jsou, dá se říci, jeskyňky, takové komory ve skále, který vznikly, když se tam těžil tuším pískovec. No, a protože jste měli nějaký kopec, do něho se těžbou vyhloubila díra, stačilo jen "vstup" trochu poupravit (zmenšit zdí), interiér zařídit nábytkem a mohli jste bydlet. Musím říci, že mě to okouzlilo, bydlení jednoduché, ale bylo tam vše, co jste potřebovali. Navíc bylo používáno až do r. 1984! Tedy žádný temný středověk, žili tam i civilizovaní lidé, dokonce do některých těch soustav komor byla zavedena i elektřina. Víc asi napoví fotky, které se mi snad brzy podaří pověsit někam volně ke zhlédnutí.

Po návratu z troglodytů vypukla menší hádka. Nestíhali jsme totiž večerní program - návštěvu u Stéphanie. Tu jsem nakonec posunula, stihli jsme proto nákupy, zušlechtění v hotelu, další Kinder vajíčka a také pro Martina a mámu první cestu zdejším autobusem. Moc si to neužili, tlačítka na ohlášení stanice jsem jim mačkala já a navíc celou cestu seděli, takže je moc netrápilo, jak tu řidiči jezdí brzda-plyn. Snad příště...

Krátce po 18h jsme se dostavili před dům Stéphanie. Tak jsme se přivítali, já mámu a Martina představila, usadili jsme se v obýváku a dali do řeči. Byla to opravdu zajímavá komunikace, někdy trochu angličtina, někdy si něco Martin vzpomněl německy, Stéphanie zas znala pár slov rusky (zjistila jsem totiž, že její maminka je z Ruska), občas se použily ruce a gestikulace, máma se Stéphanie si velmi dobře rozuměly.

Čas běžel, provedla jsem je po domě a Nadia s Nicolasem zatím připravili stůl k večeři. Zatopilo se v krbu, "povídalo" se, popíjelo se vínko. Také jsme jeden moravský vzorek přinesli jako dárek, Stéphanie se zdála nadšená. Stejně tak z knížky o Praze. Také ve finále padlo pozvání do našeho města.

K večeři jsme měli bagetu, květák zapečený se smetanou a plátek šunky a nakonec jogurt - máma byla úplně v šoku, když zjistila, že si tady Francouzi dávají do bílého jogurtu cukr, hlavně že jsem o tom už tolikrát psala. Pak si ještě máma objednala čaj a Martin kafe. Jenže jsme zjistili, že jim ujel autobus a další jel až za více než hodinu (22.14), což už bylo opravdu pozdě. Nakonec Stéphanie rozhodla, že je do centra sveze autem. V klidu tedy dopili, rozloučili se a ve čtyřech jsme vyrazili.

Pak přišlo delší loučení, no jo, já vím, máma mě neuvidí 3 měsíce. Já se na tu dobu normálně těším, po těch 3 dnech co jsem tu s nimi zažila... 

My jsme se pak se Stéphanií vrátily do domu (mezitím jsem se s ní už zvládla domluvit, že v pondělí můžu na tu zkušební hodinu cvičení), ona si ještě s Nicolasem a Nadiou rozdělila čokoládu, kterou dostala od mámy, a já se brzy odebrala nahoru. Nikoli spát. Uklízet, přemýšlet, co to vlastně mám udělat za úkoly do fr. školy, dohnat trochu své zápisy atd.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře