Čtvrtek 17.3.2011

27. březen 2011 | 12.44 |

Dnes jsme začínali dvouhodinovkou dějepisu, stále byla řeč o věcech týkajících se první světové. Ale jak už začaly i první zmínky o Tchecoslovaquie, hned jsem zpozorněla! A také jsem v učebnici rozluštila jeden ruský nápis!

Následovala francouzština a jako obvykle řeč o dramatikovi Marivaux (pochybuju, že vám to jméno něco řekne, měla jsem co dělat, abych jeho díla dopátrala v pražské knihovně, v červnu si to hned půjčím!).

Poté měla být angličtina. Zahanbeně jsem Raphaëlovi přiznala, že jsem úplně zapomněla na domácí úkol, naštěstí jsem v pondělí stihla vyrozumět, že profesorka ve čtvrtek možná bude chybět a můžeme to přinést až za týden. Měla jsem štěstí, bylo tomu skutečně tak. Proto jsme s Raphaëlem vyrazili do CDI s plánem před polednem zajít do jídelny. Zmínil se, že už začal číst tu knížku, co jsem mu dala, a že se mu ty příběhy opravdu moc líbí. To mě pochopitelně potěšilo!

V CDI jsem se nejprve pustila do komiksů, ale to prostě není ono! Pár minut jsem takhle přežila a pak na Raphaëla udělala smutný pohled, abychom už šli (i když myslím, že on si toho nevšiml - že to byl smutný pohled *smile*). Nabídka nic moc, ale po dlouhé době jsem se dnes opět dočkala dezertu. A můj spolustolovník byl zas hotov za poloviční čas! Hrůza, jenže já tak rychle jíst nechci a ani nemůžu kvůli svému protestujícímu žaludku. Ovšem to jsem mu ještě vysvětlit nějak nestihla. Zato jsem dneska zabila 10 minut prostým sdělením, že mám ráda déšť na jaře, protože když voda spláchne ten poletující pyl a drží ho při zemi, pomůže mi to mnohem víc než všechen Zyrtec světa. Jo, jenže jak to přeložit?! Bůh ví, co z toho blábolu, co jsem vyplodila, vlastně vyrozuměl...

Po obědě jsme opět zamířili do CDI, ovšem Raphaël se mi omluvil, že potřebuje ještě pracovat na TPE. Já jsem zamířila ke své oblíbené sekci: roman tchèque. Teda výběr nic moc: Hašek (Švejk) anebo Kundera. No, zkusila jsem možnost číslo dvě. Otevřela a začala číst. Nerozuměla jsem sice všem slovům, ale okamžitě jsem pochopila jeho humor, prostě v sobě českost nezapře. Tak jsem přečetla dvě kapitoly, a přestože jsem původně plánovala půjčit si knížky v městské knihovně, udělala jsem výjimku a vzala si ho hned domů.

Pak jsem se rozhodla začít psát svou reportáž o fr. školství na češtinu. Raphaël mě ubezpečil, že bez obav můžu použít jakýkoli počítač v CDI. Perfekt. Bylo to sice trochu složité, psát na fr. klávesnici a navíc bez diakritiky, ale nakonec jsem zvládla celé dva odstavce! A poznámku, že příště píšu reportáž na téma fr. hardware.

Dnes jsme také poprvé za můj pobyt tady měli hodinu tzv. "Vie de classe", rozumějte třídnickou hodinu. Jenže já z toho skoro nic nepochytila, usoudila jsem, že pro mě to snad až tak důležité není a bojovala se spánkem.

A to mě potom čekala ještě celá hodina ekonomie! Také jsme dostali úkol napsat úvahu na téma, jestli by Francie měla přestat vyrábět elektřinu v jaderných elektrárnách. Profesorka mi sice nabídla jiné téma, ale já se rozhodla zkusit tohle. Navíc to má být max. na 800 znaků na počítači, takže jasně, stručně a výstižně. To snad dám!

Poslední hodina byla španělština. Pokud jsem to dobře pochopila, tak tady je teď něco jako u nás čtvrtletí a říkají se průběžné známky. Kromě toho spolužáci dostávali i nějaké tabulky. Já byla trochu rozladěná z toho, že já nic, ovšem profesor mi slíbil, že prý mi to snad přinese na příští hodinu, ale že dosud nejsem vedená v nějaké školní databázi?! Po dvou měsících! Já to říkám pořád, že na mě lidi kašlou!

Domů jsem jela sama, neboť Raphaël španělštinu nemá a navíc potřeboval ještě něco řešit s třídní (juj, už to dělám i ve fr., že poslouchám cizí rozhovory a tomuhle jsem navíc výjimečně i rozuměla...). Alespoň mě utěšilo, že jela 8, autobus, který mě k domu Stéphanie dostane ze všech nejrychleji. Tam jsem se pak pustila do úkolů. Konečně jsem dopsala práci za únor a březen z fyziky a také dokončila některá cvičení z angličtiny. Jo a nakreslila si krásnou tabulku s azbukou a českými ekvivalenty. Ovšem nebojte, mě ta ruština za pár dní pustí. Finštinu už jsem taky dlouho neotevřela... Fuj, stydím se, nějak mě ta Francie kazí, začínám se tu studentsky flákat!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře