Pondělí 21.3.2011

27. březen 2011 | 12.46 |

Dneska jsem se probudila v 5.15. Zcela vyspalá. Perfekt. Vzhledem ke skřípajícím dveřím a vrzajícím podlahám to znamenalo jen hodinu vesměs marných pokusů znovu usnout. A to, že jsem už v 10 dopoledne měla chuť nejraději do té postele zase zalézt.

Začínali jsme francouzštinou. Ptala jsem se Raphaëla, jak dopadl zápas (samozřejmě vyhrál, nic jiného jsem ani nepředpokládala) a pak mu vyprávěla, jak si Stéphanie koupila koně, eh, teda psa. Shodli jsme se, že místo velkých psů máme oba raději kočky (to by bylo dobré pro případnou společnou domácnost... ne, nemyslím to vážně, nebojte). Jinak z hodiny jsem toho moc nepochopila, pořád se hrabeme v dramatu a nemůžu si pomoct, zdá se mi, že opakujeme stále to samé...

Poté byla angličtina. Šťastně jsem odevzdala úkol a také se zapojila k debatě na téma: jaké věci dělají staří lidé jinak než mladá generace. Jo, už opouštíme téma rozdílnosti pohlaví, teď máme rozdílnost věku. No nevím, první bod mě napadlo: nechodí na diskotéky. Jo, jenže já taky ne. Druhý bod mě napadlo: moc nesportují. Pak se mi vybavil děda Michal. Tak jsem to taky škrtla. Jediné, co opravdu platí asi všude je problém zapamatovat si jména svých vnoučat. To mladá generace opravdu řešit nemusí! Pak jsme opět dostali úkol s nějakým obrázkem. K mému štěstí jsem byla přiřazena do skupinky k Raphaëlovi. Ten nejprve všem spoluúčastníkům do francouzštiny přeložit text na onom obrázku. Čím víckrát to opakoval, tím víc jsem se musela smát. (Bylo to totiž něco ve smyslu: dva staří muži na lavičce v parku. -Muž 1: Je mi 83 let. Jsem jen plný bolesti a problémů. A co vy, jak se cítíte? –Muž 2: Jako novorozené dítě! –Muž 1: Opravdu?! Jako novorozenec?! –Muž 2: Jop, žádné vlasy, žádné zuby a myslím, že jsem si právě pokakal plínku... ). Pak se otočil i na mě a s úlevou zjistil, že do češtiny překládat nemusí. Tak jsem se zhostila úkolu popisu tohoto obrázku. Na konci hodiny jsem jenom Raphaëlovi (a zbytku skupinky, ale ti mi stejně nerozuměli, to už známe, takže jenom jemu) přečetla svůj výtvor a se zvoněním jsme se odebrali k tělocvičně.

Trochu nesměle jsem se ho zeptala, jestli mi rozumí, když mluvím anglicky, abych se ujistila, že chyba je opravdu na straně francouzských spolužáků. Hned nadšeně zvolal, že perfektně, že skoro nemám znatelný přízvuk atd. (Je to zajímavé, zato on má nějaký zvláštní přízvuk. O to je to zajímavější, že ho nedovedu zařadit. Už jsem naposlouchala přízvuk severský, český a slovenský, americký, italský, španělský a francouzský... ale tohle je prostě jiné; že by britský??).

Dneska se mi také splnilo přání ohledně hraní volleyballu s ním. A to ve všech směrech, chvíli jsme byli spoluhráči, chvíli i proti sobě. Každopádně mě těší, že tam opravdu zas až takové béčko v tomhle sportu nejsem, ale to jeho podání pěstí fakt nechápu! (Ale v české třídě takové exempláře mám taky.

..). Akorát po téměř dvou hodinách aktivního hraní (hrajeme max. po trojicích!) mě dost bolely ruce. V tomhle bylo to běhání snadné, odběhli jsme si pár koleček a půl hodiny seděli v šatně, než nás pustili na oběd. Teď opravdu hrajeme celé ty dvě vyučovací hodiny. Ve výsledku mě ještě teď bolí levé zápěstí a mám ho trochu nateklé. Snad to do zítra přejde...

Ovšem to také znamenalo, že jsme na oběd vyrazili pozdě a byla tam obrovská fronta. Já se ještě v poledne potřebovala vrátit do domu Stéphanie, a tak jsem Raphaëla nechala v CDI s tím, že on šel chudák sám na oběd později. Já mu řekla, že si koupím sandwich ve městě. Bylo roztomilé, jak se ujišťoval, že opravdu hlady trpět nebudu, ale kdyby mě znal lépe, věděl by, že jsem prostě bez oběda...

Ovšem u Steph se vyskytl malý problém. Přišla jsem do domu, otevřela dveře a tam Faust (její nový pes). Bonjour, Faust, chtěla jsem ho pohladit, ale on se po mně ohnal. Stéphanie ho chytila a začala mu domlouvat. Zkusila jsem ho ještě znovu pohladit, ale on mě lehce kousl do ruky (naštěstí jsem to přes kabát skoro necítila). Pak však začal vrčet, na příkaz Stéphanie jsem tedy prošla, zavřela se v pokoji a po chvíli vyrazila na odpolední vyučování.

Čekala mě hodina ekonomie, kdy se řešily třídnické věci a také se rozdávaly nějaké písemné práce, mezi nimi i ta moje na téma, jak jako občan ČR vidím EU. Profesorka se zdála potěšená, že jsem tam ani neměla moc chyb a že to bylo velmi zajímavé čtení. To by mě zajímalo, jestli fakt píšu tak "perfektně" i ve fr. (v uvozovkách, protože i v češtině k tomu mám daleko), nebo si ti profesoři prostě myslí, že potřebuju povzbudit a slyšet, že je moje psaní zajímavé...

Následovala pauza, během které mě Raphaël opustil s omluvou, že má ještě nějakou práci (myslím, že zítra finišuje to TPE). Já si z něj vzala příklad a pustila se do psaní referátu do české školy o Louisovi Pasteurovi. Pak jsem si ještě chvíli četla (zrovna jsem v té Kunderově knížce narazila na kapitolu, kde popisuje, jak nějaký český vědec přijel na jakýsi sjezd ve Francii a jak mají Francouzi problémy s jeho jménem a jazykem; nejlepší část: slečna konečně našla mé jméno na listu pozvaných, ovšem bez háčků a čárek, tak jsem vzal tužku a dopsal jí tam háček nad "r" a nad "c", nechápavě se na mě podívala, co je tohle? ukázala na mnou napsané "č", to je zásluha jednoho českého muže, Jana Husa, opět pohlédla do svého seznamu a hledala tam zápis, jež by mohl být jménem, které jsem právě vyslovil...). Hned o přestávce jsem šla za Raphaëlem, hehe, veřejný průzkum. Zklamal! Neví, kdo byl Jan Hus! Na Martina Luthera se už lehce chytil, tak jsem se mu pokusila vysvětlit, jak to vlastně bylo s těmi myšlenkami o reformě církve...

Pak už zbývala jen hodina matematiky, nějaká práce na počítači, kterou jsem vůbec nepochopila. A navíc jsem vytiskla 3 papíry, přitom každý měl jenom dva! (A to jsem to omylem do tisku zadala 2x). Ekologiemilní Francouzi mě za to rozsápou! Raphaël se mi omluvil, že pro něj přijela maminka autem, tudíž já šla domů sama.

Zas mi bylo do pláče. On pryč, autobus 8 mi zavřel dveře přímo před nosem, zadání z matiky jsem nepobrala... Vůbec to nejde podle mých představ! Jo, život. Však já mu to vytmavím, že si nebude dělat, co se mu zachce!

Abych to zkrátila, zas mám dneska psavou: po návratu domů tam nebyl nikdo kromě Nadii a koček. Tedy ani Faust. Moc jsem Stéphanie nerozuměla, ale nejspíš dostal výprask za to, že se mě pokusil kousnout. Pak, nevím přesně, mluvila o tom, že udělal něco, co není v pořádku, takže možná zase budeme bez psa...? Jo, kdybych tak uměla francouzsky lépe, říkám si už po milionté, asi bych věděla lépe, jak to bude dál...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře