Středa 23.3.2011

27. březen 2011 | 12.47 |

Ne, o Velké francouzské revoluci se mi nezdálo. Zdálo se mi totiž o Raphaëlovi. No to už bych fakt radši brala to Napoleona! Už jen pro tu zoufalou nemožnost naplnění mého snu, který zas takovou noční můrou nebyl, ale na psaní romantických textů já moc nejsem, takže máte smůlu.

Dneska dopoledne jsme šli do kina. Tak jsem zjistila, že nikoli 2, dokonce 3 kina jsou tady v Angers! Bylo to v rámci hodiny španělštiny, tudíž film ve španělštině s francouzskými titulky. Díky nim jsem docela dobře rozuměla a příběh pochopila, bohužel nevím, jak se ten film jmenoval.

Poté jsme byli propuštěni. Zamířila jsem do školy, nejprve jsem se šla podívat do CDI (Raphaël totiž španělštinu nemá, takže v kině nebyl), ovšem tam jsem ho nenašla. Tak jsem na oběd vyrazila sama. Dnes lasagne a bílý slazený jogurt. Nacpaná jsem se vydala na hodinu francouzštiny pro cizince. Posledně jsme měli psát nějaké ty novinové články, já nakonec přes víkend vybrala úplně jiné téma, než tramvaj v Angers: případ zmizelé Aničky. Profesor mi chvíli nechtěl věřit, že je to skutečný případ, ale jinak docela chválil moji francouzštinu.

Po hodině jsem opět zamířila do CDI. Koukám, hm, Raphaël zase nik.... Aha, tamhle! Salut! Nezdál se moc vyděšený, že mě vidí, dobrá zpráva pro mě. Navíc byl zrovna začtený do nějaké knížky, tak jsem si vytáhla Kunderu a dál četla o oněch dobrodružstvích českého vědce na poli francouzské divočiny. Po chvíli jsem objevila zvláštní tvar slovesa, který jsem neznala. Nakonec jsem si dodala odvahy a zeptala se Raphaëla. Ten mi naštěstí ochotně vysvětlil, o jaké sloveso se to jedná a jak se ten tvar tvoří. Pak jsem ještě zvládla jednu stránku Lyrgina a Kerin a vyrazili jsme na hodinu dějepisu.

Cestou se zmínil, že už skoro dočetl tu knížku, co jsem mu dala, že se mu líbí, ale má na mě nějaký dotaz, prý to zítra přinese a ukáže mi, co myslí (pochopitelně jsem mu totiž nerozuměla, o čem mluví). To jsem zvědavá, co na mě vyklopí. Dějepis pro mě klasicky nebyl příliš záživný, protože jsem opět skoro ničemu nerozuměla, jen tomu, že 6. 4. píšeme další kompozici. Paráda!

Po hodině jsme společně s Raphaëlem vyrazili na zastávku autobusu. Snažila jsem se z něho dostat nějaké informace ohledně plánovaných třídnických akcí, ale odpovědí mi bylo, že profesoři to ještě připomenou. To je super, jenže já jim právě moc nerozumím! No, až se ztratím, bude to tentokrát jeho vina, ha!

Na zastávce jsme nastoupili do autobusu číslo 16 a on určitě přemýšlel, proč na něj koukám tak udiveným pohledem. Jedeš na nádraží? Ujišťovala jsem se. Ne, na Haras a potom 2, tak přece jezdíš taky ne? Přemýšlela jsem, jak mu mám říct, že ale 16 na Haras nejezdí. Po pár zastávkách mu to došlo taky. Pak ovšem vyvstala otázka, kde tedy musíme vystoupit.

Zas tak perfektně tady ty trasy neovládám ani já a než bych mu to vysvětlila... Prostě jsem vytasila svůj plánek místní městské dopravy a strčila mu to pod nos! Jen se předveď a najdi cestu! (To jsem pochopitelně neřekla!). Po pár minutách jsme se skutečně dostali na hledanou zastávku. Dočkali se autobusu č. 2 a vyrazili směr Trélazé (tedy i dům Steph).

Já dnes Raphaëla nudila řečmi o tom, jaké zákeřnosti v jazyce francouzském jsou pro českého studenta nejtěžší. Když jsem mu oznámila, že "tady vystupuju", zdál se hrozně překvapený (no jo, minule jsem s ním totiž přejela 3 zastávky, dneska jsem ovšem na procházku chuť neměla, stačí, že kvůli němu jezdím takovýhle okruh po městě!). Tak jsem jen přemýšlela, jestli to bylo příjemné překvapení, že bude mít konečně klid, nebo jestli ho to čistě náhodou opravdu nezajímalo, co je pro mě ve fr. nejtěžší. (Například uznal, že francouzské číslovky 70, 80 a 90 musí být pro cizince opravdu nelogické, v překladu se totiž řeknou: šedesát-deset, čtyři-dvacet, čtyři-dvacet-deset).

Ať už tomu bylo jakkoli, mě doma čekala nedokončená práce z dějepisu. A jsem opravdu spokojená, neboť s dopsáním referátu o fr. revoluci jsem dokončila veškerou práci za únor. Jo, čtete správně, za únor! Tak hurá na březen! Ale až zítra... Dobrou noc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře