Čtvrtek 24.3.2011

27. březen 2011 | 12.48 |

Dneska jsem opět vstávala dřív než obvykle, a tak jsem ráno neměla co dělat a vyrazila na autobus dřív. Ha, před třídou jsem byla první! Zakrátko dorazil i Raphaël a pár dalších spolužáků. Já si mezitím krátila čas s Kunderou, fakt nemůžu z toho, jak popisuje pobyt nějakého českého vědce ve Francii!

Začínali jsme dějepisem, opět nic moc záživného, tak přibyla další část Lyrgina a Kerin. S definitivní platností se blížím do finále. Dnes jsem totiž dokončila takový poslední velký podpříběh, takže jenom ještě nějakých 10 stránek "závěr" a hurá do čtení od začátku. Až je mi to líto, nějak se mi najednou nechce ten příběh ukončit. Nu což, napíšu si další, že jo?

Následovala francouzština. Tam jsem se pro změnu učila azbuku a morseovku, protože se pořád hrabeme v Marivauxovi, ze kterého bych snad v české škole klidně okamžitě odmaturovala, kolik pouček o jeho dílech už jsem zaslechla. To Francouzům musím nechat, oni se hrabou v jedné knížce, ale pořádně a rozebírají ji od začátku do konce, od konce do začátku. V našich hodinách lehce naťukneme desítky autorů a ve finále nic. Tak jsem ráda, že jsem si tu prošla i tou Baudelairovskou érou, protože ten mě u maturity potkat skutečně může.

Poté byla angličtina, kde jsme opět diskutovali o rozdílnosti věku. Polovina třídy chyběla (byli na nějaké zkoušce), ta druhá zas byla totálně chcíplá. Včetně Raphaëla. Učitelka je totiž naučená u něj hledat oporu, ale dneska byl v hodně opravdu víc Francouz než Angličan. Po zvonění jsem pochopila proč: půjdeme do jídelny těsně před polednem? Hodila jsem po něm ten pohled českými slovy vyjádřený "jako by spadl z višně", poledne už je pasé, přece ve čtvrtek máme dopoledne 4 vyučovací hodiny! A, no jo, jsem dneska nějaký unavený. To mi potvrdil i v CDI, kde studoval nějaký časopis a najednou mi ukazuje něco s Měsícem. Aha, super a co znamená tohle slovo? Asi minutu jsem na něj upírala svůj typický pohled, při němž obvykle už za pár vteřin pozná, že nerozumím, ale dnes jsem jako odpověď dostala: je to zajímavé, ne? Hmm, tak jsem ostentativně vytáhla slovník a zjistila, že se podle toho článku Měsíc zmenšuje. Paráda! Co si člověk neudělá sám... Ale to bych se mohla dostat do poněkud nepatřičných detailů...

Na oběd jsme tedy vyrazili před 13.h. Akorát jsme potkali Kaiu a nějakého jejího kamaráda. Protože jsme měli přes poledne čas 3 hodiny, nikam jsem nespěchala (chudák Raphaël, dneska to nebyl poloviční, ale sotva třetinový čas, tak na mě chudák koukal a sledoval, jak uzobávám hranolky jednu po druhé...). Mezitím jsme probrali mou kariéru lyžařky (skoro mi nevěřil, že jsem začala ve 3 letech). On sice zkoušel, ale moc mu to nejde. No, třeba bych to někdy v budoucnu mohla změnit... Hehe, vtip!

Odpoledne nám odpadala ekonomie, a tak jsme měli čas až do 15 h.

Já si chvíli četla, napsala další část Lyrgina a Kerin a poté v knihovně dokončila text na české hodiny francouzštiny o Louisovi Pasteurovi. Pak jsem se ještě chvíli dala do literatury a přemýšlela, kdy bychom tak měli jít. Raphaël, il va sonner dans une....(bude zvonit za...) Heh, teď. Haha, poprvé jsem ho slyšela říct sprosté slovo. Tak jsme si dali sprintík po škole. On na hodinu němčiny, já na španělštinu, která nám ovšem taky odpadla. Takže jsem ve škole čekala 3 hodiny a úplně zbytečně! No, tady mě to už nemůže rozházet.

Sice jsem přemýšlela, že bych na Raphaëla počkala, ale opravdu se dnes nezdál ve své kůži a navíc bylo dneska děsné vedro (tedy na to, že je březen) a já chtěla být co nejdřív doma. Měla jsem štěstí, zakrátko jela 8, a tak netrvalo dlouho a já seděla ve svém pokoji a psala úkol ze španělštiny...  A pak jsem nasadila svou psychologickou terapii: otevřela jsem si malou krabičku Nutelly (takové ty, co se dávají v hotelích), pustila si Šimka a Grossmana, nohy hodila na stůl a užívala si svoji českost...

Večer jsem pak ještě zjistila, že nám tiskárna pro jistotu nefunguje vůbec, takže to není složité, je to nemožné, abych na zítra vytiskla svůj domácí úkol na ekonomii. Super, snad to učitelce vysvětlím a budu moct přinést v pondělí. Ale z míry mě to vyvést už opravdu nemůže. Ta Francie člověka zocelí. Raději už tedy dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře